Re: Liedloff - Koncept kontinua. Jsou tu nějací skeptici?

Nedávno se tu jedna paní ptala tuším na tuhle knížku a já jsem jí asi hrubě odvětila, že jsou typy lidí, které by takvé knihy neměli číst.

Dlouho jsem o tom pak přemýšlela, ...čteme totožnou knihu a vyložíme si jí každá naprosto po svém. Každý jediný životní děj je prostě unikát! Proč hledáme někoho s kým potřebujeme souhlasit, držet stejnou línii, napodobovat.

Mám o své výchově jasné představy, ale myslím, že bych nikdy nedokázala vytvořit knihu a v ní popsat všechny svoje pohnutky. Připadá mi směšné odsuzovat autorku proto, že její hodnoty mě staví tam, kde se necítím být.

Ráda čtu knihy o výchově, ale čtu je za účelem inspirace, pomáhají mi k uvědomění si především sama sebe a vnímaní vlastních ratolestí, pozastavit se nad tím, proč určité věci asi dělají a proč na ně já reaguji tak jak reaguji.

Zmiňovaná knížka se mi líbila velmi, i když v ní byly pasáže, které jsem přeskákala, myslím, že mě osobně pomohla překonat napříkad muj silný instinktivní pocit být stále poután k dítku, dokud se samo nerozhodne a nepustí se na pruzkumy. Své druhé dítko vychovávám daleko více instinktivněji a k tomu jsem právě dospěla na základě toho co jsem si přečetla v oné knize. V tomhle byla argumentace pro mojí mysl naprosto přesvědčivá. Naopak, ale vězte to jako moje chápání: že dítku je jedno, že pracujete nebo couráte kde se Vám zachce či popíjíte v kavárně, je pro něj duležitý kontakt s okolím, který ho rozvíjí a to že je s Vámi. Částečně s tím souhlasím. Taky mám děti, ale když se mi třebars na nějakém jednání zjeví matka s dítětem v 22h večer nebo realitní makléřka talčící před sebou do garsonky své 4 děti. Upřímně se tomu podivuji i když už dávno si říkám, kdo ví jak na tom časem budeš ty. Někdy si myslím, že už lidi neodsuzuji, ale když mi pak někdo poví, že vychovává podle knížky.