Stres a frustrace z dobrovolné funkce

Možná se potřebuji jen vykecat, ale pokud někdo máte zkušenost, byť z obou stran barikády, podělte se.

Dělám předsedu společenství vlastníků v bytovém domě - přeloženo dělám sama vše, co je na společných částech domu třeba, např. totální rekonstrukci a rozúčtování a zajištění hasicích přístrojů, úvěr, papíry, účtenky ....
Je to taková "dobrovolná vynucená" funkce. Ostatní majitelé bytů (dalších 7), to je na romány, pro ostatní třeba i komedie, no pro mě ne.
Bývalé státní byty 2+1, odkoupené, takže specifické složení obyvatel převážně neschopných a hlavně nezvyklých se o své bydlení starat. Ani v domě nebydlím, jen to vlastníme, bydlí tam tchánovci, takže byt - z hloupých etických důvodů - nemůžeme prodat, ač na to tlačím.

Nikdo nic nedělá, ale když se náhodou vyskytne nějaká komplikace - a to je u rekonstrukcí i běžné údržby pořád něco, akorát tuna keců, blbých keců, výčitky, že se to mělo dělat jinak/nemělo dělat vůbec.... já bych je všechny nejraději poslala do ....., v tomto detailu včetně tchánovců.

Žere mi to spoustu času, nervů a žádné světlo na konci tunelu.

Jak se obrňujete proti takovým pocitům?