Re: Jak se vám žije s dys poruchama?

Ivo, já ti mám nějak pocit, že v poslední době to už s těmi dys- přehání. Že když někdo na něco nemá talent, tak je to přece jasná dys . Nemám paměť na obličeje, prostě dokud lidi nevidím X-krát, tak je nepoznám - asi je to dys-ksichtie (ale zase mám fotografickou paměť - na text, ale ne na tváře). A co je když má problém zopakovat pohyby těla (po někom - při cvičení apod.), ale zase absolutně nemám problém s drobnými výtvarnými činnostmi , tzn. tam ten problém není. Asi mají dys jen mé nohy, ruce OK. Já to zlehčuju, ale beru to takhle: osobně bych to u dětí řešila výhradně v případě, že by to (cokoli atypického) dělalo ve škole extrémní potíže. Nemyslím že shánět papír na "dys" (což mi naznačila loni paní řed. v MŠ - že stejně asi budu chtít na živějšího synka papír) je vždy prospěšné, ptž mnohdy to jde úsilím překonat. A nějak mám pocit, že v případné práci (někdy jednou) jim bude dost jedno, jestli je někdo třeba dysortografik, když po něm budou chtít správný pravopis . Pak už bumažka asi nic nepořeší . Tzn. prostě někdo má vlohy pro to, jiný pro ono, mozky nejsou identické a moc s tím nenaděláme, někomu to jde samo a jiný tomu bude muset dát mnohem víc sil .