Re: Jak se vám žije s dys poruchama?

Ivo radši nečti, odhadují cca 250tis obětí v USA ročně. Několik milionů zbytných vyšetření, také zbytných hospitalizací atd. Mně jde hlavně o ty věci, které samy přejdou. Třeba to mluvení - kluci říkali první slůvka tak od 1,5 roku, ale rostlo to pomaličku a víc začli až kolem třetího. Když vidím ten postup, že to sice jede pomalu, ale jistě (teď spíš rychleji), nač nalepovat nějaké dg.? A ona taková dysfázie může znamenat jen popis situace a tedy to, že dítě mluví později, v jiné fázi, než jeho průměrní vrstevníci. Nevidím smysl v tom řešit věci, které se svým tempem mohou (a obvykle se to stane) samy zlepšit. Kluci měli pro nedonošenost "předepsanou" Vojtovku, ale kvůli refluxu a zvracení nehrozila, protože řvali a dusili se. Takže ji prostě nedělali - uznala rehab. že to nelze. Chodili pak v 1,5 roce, ale normálně. Ten vývoj byl trochu posunutý (třeba otáčení cca v 9-10 měsících, stoupání v roce), nicméně šel ve správném sledu, vývoj není dostih . Jak jsem se někde zmiňovala včera, opravdu by mě zajímala "tvrdá data" o tom, jak uškodí např. posun "léčby nemluvení" (nemyslím kdy je dítě totálně nemluvící, ale malá slovní zásoba atd.) ke 4. roku vs. začít řešit třeba ve 2,5. Bude mít to dítě trvalý profit když začne dřív? Ovlivní ho to třeba ve škole, bude rozdíl průkazný? Nebo je to pomůcka spíš pro rodiče, aby měli pocit, že něco dělají a vývoj by přirozeně dospěl k relativně normálnímu stavu? Protože jiné rodiče zase může stresovat tvrzení, že když nebudou dělat to či ono, dítě bude mít trvalé následky... V tomhle hodně moc tíhnu k medicíně založené na důkazech, tzn. co nevidím prokázané jako by nebylo . Ten statistik/biolog ve mně se mele a mele .