Re: Kdy přebolí manželův odchod?

Ty dobře víš, Lízo, že jsem nenapsal, že mi to žena „způsobila“. Ale pomohla mi to rozjet. Genetický základ si naprosto dokonale uvědomuju. Pak mě v tom nejenže nechala plácat, ale ještě mě dostávala do větších sraček, když se např. nevybíravým způsobem dožadovala sexu, přestože věděla, že jsem na hodně tlumivých AD a potřebuju „dlouhou předehru“.

Pro Pelíška: Ano, ty děti jí nedokážu zatím odpustit. Každý den mi chybějí. Každý den za nimi pláču. Byl jsem zvyklý mít je pořád kolem sebe. I když jsem pracoval (pracoval jsem doma), tak se mi motaly kolem stolu. Večer jsem je ukládal ke spaní. Věděl jsem o nich všechno. Dnes o nich nevím skoro nic.

Pro foxynu: Ano, a tak to budu dělat. Přestalo mě bavit takové to „chlapi nepláčou“ apod. A sere mě její přístup i přístup okolí. Naříkám, stěžuju si a protestuju. Odmítám už v sobě cokoliv dusit. A žaluji. Žaluji tuhle konzumní povrchní a konzumní společnost, která navenek hlásá skvělé ideály, ale nežije je.

Óm maní padmé húm.