Re: Jak jsem se nechala napálit.

Tak nevím, co si o tom mám myslet. Někdo má sebevědomí takový, až je to k pláči a někdo má naopak tak nízký sebevědomí, ač je to taky k pláči. Moje švagrová se vyučená prodavačka, v životě jen prodávala v potravinách a chvíli se živila šitím v malý soukromý dílničce a pak se s klidem a velkým sebevědomím přihlásila na pohovor do kanceláře, kde vyžadovali znalost cizího jazyka, práce na PC a samozřejmě takový ty kancelářský znalosti mimo účetnictví - napsat úřední dopis apod. Samozřejmě, že jí nevzali, ale nechápala jsem, kde se v ní bere to sebevědomí se o to místo vůbec ucházet, když neumí psát všema deseti, neumí na PC a neumí jazyk... Já jsem zase naopak ta, co se až moc zbytečně podceňuje, hodně z kancelářských prací bych zvládla, mám nedodělanou ekonomku, ale píšu všema deseti, PC ovládám průměrně, jsem samouk, ale něco jsme se učili i teď ve škole, německy mluvít sice blbě, domluvila bych se v jednoduchých větách v těch nejběžnějších situací, hodně jednoduchý písemný projev, ale netroufla bych si to prohlásit za znalost němčiny, zvládnu hospodářský výpočty - přepočítávání měny, úroky, dovolená, nemocenská apod. Neovládám účetnictví, jen to nejjednodušší pro živnostníky. Co myslíte, mohla bych se zkusit ucházet o nějaký kancelářský místo? Já to dosud neudělala, na to jsem ani nepomyslela, ale tak mě napadá, nebylo by troufalý zkusit se pozeptat třeba na místo sekretářky? Ono tady bych se nechytala s místem asi ani s VŠE, ale už jen pro to moje sebevědomí, že? Mám do toho jít? A jestli odmaturuju, sice na zdrávce, ale mám pak zkoušet s tím, že bych měla maturitu pomýšlet třeba i na nějaký to jednodušší kancelářský místo? Náhoda je někdy blbec - třeba v recepci v domově důchodců, když už mě něktějí vzít jako pečovatelku...