Re: Jak jsem se nechala napálit.

Já si to vykládám tak, že lidi možná potřebují vykazovat nějakou aktivitu, aspoň pro ten svůj pocit, že to aspoň zkusili, že nevynechali žádnou příležitost, jak sehnat místo. Když je někdo dlouho na pracáku, tak mu z toho hrabe. Ze mě se stavá depresivní osoba poměrně hodně negativně naladěná. Tedy já na první dojem vypadám ohromně vyrovňaně a spokojeně, ale je to tím, že o tom nemluvím, cítím, že ostatní o tom taky mluvit nechtějí, tak se vlastně ventuluju hlavně tady, sem vyhodím ty svoje depky, ale rodinu vítám s úsměvem, byt poklizen, jídlo uvařeno, vypráno, nažehleno, vše na úřadech zaříno. Takže tak trochu chápu, že takový ohlasy na inzeráty můžou přijít ze strany toho, kdo se chytá každýho stébla. Ale jak píšu, chce to asi větší sebevědomí umět se navenek prezentovat alespoň chvíli v tom smyslu, co všechno dovedu.
Já se jednou hlásila na kurz, kam mohli vzít jen omezený počet lidí a proto s každým dělali pohovor - proč o ten kurz má zájem, jak by se chtěl potom uplatnit a co může nabídnout. Já si nedokázala vzpomenout na to, co opravdu umím, o čem můžu opravdu říct, že jsem v tom na 100% dobrá. Řekla jsem jim, že umím hodně věcí, ale že jsem ve všem taková průměrná... NO, dali mi tam teda kapky, prý se takhle u pohovoru prezentovat rozhodně nemůžu a začali ze mě tahat, co umím, nakonec jsem v přihlášce měla docela slušný odstavec dovedností a znalostí a byla jsem mězi těmi vybranými. No ale to je právě příklad toho mýho malýho seběvědomí.