Re: Motivujete nějak děti k dobrým školním výsledkům?

přemejšlím. Asi jsem nikdy odměnama apod motivovat nemusela, mladší je ctižádostivej sám od sebe, starší vůbec, ale oba neměli na prvnímstupni žádnou jinou známku,než jedničky,i když žádný úsilí nevyvíjeli..
Ale občas byly věci,který se jim dělat nechtělo. amatuju si na úkol v první třídě-u staršího, měla psát dvojky a nějak mu to nešlo, odmítal to dělat. Tak jsems ním začala hrát hru, že buud ty dvojky psát já (ne do sešitu) a on mi to bude známkovat. A kreslila jsem dvojky po nedělním obědě, svíčkový se šesti a zmrzlině, s obrovským břicehm, dvjky nedorlý po 2 týdnech hladovky ve vězení.. Chyt se a začal kreslit taky, brzy měl dvojky jak natištěný..
A takhle podobně-byť mě to občas vůbec nebavilo,jsem řešila jejich drobný problémky s občasnou nechutí a neochotou dlěat do školy to,co dělat měli.
navíc, motivaci většinou ty děti cítí v rodině-a fakt nemusí jít o věcný odměny, jde o jakýsi pocit uznání, o hodnoty, který se v rodině ctí, nevím..
Odměny bych asi pěstovat nechtěla, věcný,přijde mi to trochu primitivní. myslím něco jako jednička-čokoláda, dvojka-žádná čokláda
Ale občas jim jen tak pro radost připravím doma hostinu, když se obzvlášť daří-objednáme pizzu, jdeme na pohár, uděláme hezkou večeři, koupím jejich oblíbený croissanty se šunkou...
Určitě cítí uznání, když "pracujou" dobře..