Re: Vzteká se a nic nepomáhá

Maryl,
asi si to už nepřečteš. Ale obdobnou scénku předvedl starší syn (3 roky a kousek) v sobotu. Ten den jsme absolvovali přejezd od prarodičů domů (asi 200 km), a ačkoliv spal v autě, tak večer toho měl prostě dost, takže řval, ječel, vztekal se,chtěl jíst, nechtěl jíst, chtěl jít spát, nechtěl jít spát, mladšího bratra od všeho odháněl, pořád ho pošťuchoval, ječel, že mu mladší něco bere, nebo pro změnu něco bral on jemu a pak ječel, že mu to nedá zpátky. On je obecně dost uřvaný, ufňučený a navíc paličatý dítko (je to štír :)Takže masakr, jen teda do mě nekopal (to si zatím nedovolí :).
Sral mě fakt neskutečně (jinak se to nedá napsat), což se stane málokdy, páč jsem docela flegmouš. Nejradši bych mu naliskala na zadek (ale ono by to stejně nepomohlo, jen by řval víc a dýl a ještě by mohl spadnout do afektivního šoku) Věděla jsem, že nejlepší bude ho narvat do postele stůj co stůj,ale co úsilí a nervů mě to stálo, páč samozřejmě být v posteli nechtěl.
Takže ti plně rozumím a na antivařečkačky se povznes, páč v těchle situacích toho člověk má tak plný kecky, že se prostě neubrání, i když třeba ví, že výledek bude nula nula nic.