Už jsem tak zdeformovaná vlastními dětmi, že první, co mě napadlo:
Ještě je vidět podlaha, to je dobrý

.
U nás to došlo až na to, že o svůj pokoj přišly, prostě jsem je sestěhovala do jednoho holopokoje se čtyřmi matracemi...
A výsledek? Nechápu jak a z čeho, ale ten binec je tam opět

. Vlastní pokoje jim nechybí, i když ta jedna nejdřív spáchala několikahodinovou hysterickou scénu a pokoj odmítla opustit. Kupodivu ani ona na návrat nespěchá

.
Tvé zoufalství chápu, radu nemám, já bych ráda, aby věci měly své místo, kdysi jsem se lepila i s těmi obrázky na krabice, uklízení všelijak zjednodušovala....ale už jsem to vzdala....nejhorší je, že nefunguje ani zákaz návštěv, nechození ven....jediný, kdo je z toho všeho pološílený, jsem já

.
A tatínek tomu zrovna nepomáhá, kde mu co upadne, tam to zůstane....On je ochotný vyluxovat, vytřít, ale podmínkou je, že bude vidět podlaha a to už musím zajistit já....jenže jich je na mě pět, já to nezvládám

.
Mimochodem, poslední moje přesvědčování k úklidu začalo před Vánocema....o pokoje přišly začátkem ledna.....a stav trvá

. A nepřesvědčí je ani společné psaní domácích úkolů u jednoho jídelního stolu, kde si vzájemně lezou krkem...naznačím, že stačí uklidit si v pokoji....a raději si budou dál lézt krkem

. A to jim je 6 - 10 let.