Re: Spatna matka?

Mám tři děti a tento pocit jsem měla až při narození posledního - po dvou holkách šikulkách ubečený klouček.
S první dcerkou jsem byla pořád - byla jedna. Když se narodila druhá byla to pohoda, druhá dcerka byla sluníčko - baštila kolik měla a dále se jen usmívala, skoro nebrečela, od 4 měsíců spinkala celou noc. A když jsme něco dělaly se starší dcerkou, tak na nás koukala a "povídala" si, prostě pohodička. Když se narodil syn to byla kalamita. Pořád řval a když trošku poodrostl, tak otravoval a otravoval. Když jsem se snažila jít za prostřední dcerkou a třeba se s ní učit, syn na mě visel a dožadoval se 100% pozornosti, jinak řval jako tur... Právem se prostřední dcerka cítila odstrčená, ale nyní syn roste a už půjde do školy, ale rozmazlený je šíleně...
Snažím se, abychom to nějak zamezili, ale jde to ztěžka, snažíme se ho "odmazlit" přes rok a pořád narážíme v určitých situacích, bohužel nepředvídatelných.... Ale pokud to jen trošku jde, snažím se být jen s dcerkami, ale ony by byly nejraději se mnou jen jedna, což je fakt hrozně složité..
A hlídání jsem neměla NIKDY pro žádné dítě, pouze o velkých prázdninách na týden