Re: Zlomená ruka a škola

Jo a četl jsem si znovu ten mail, co jsme psali, a žádost nepsat písemky tam výslovně byla.

Chci k tomu přistoupit pozitivně, furt věřím v dobrou vůli, jenže cesta do pekel je lemována někdy dobrými skutky (někdy i dobrou vůlí). Prostě on je trochu sportsman, tvrďák, zkušený pedagog se sto lety praxe a zlomená ruka je výzva, "Zkus to napsat levou...!" (přeci nebudeš sralbotka jako to vidí rodiče, pomyslí si). Dcera neumí odporovat a tak to zkusí. Zvlášť když jí kdysi doma občas někdo něco říkal o nevyhraněné lateralitě (občas něco dělala levou, ale psala pravou. A lhát (že to nedokážeú se nemá, že. Nakonec p.uč. věděl do čeho jde, koneckonců šlo o malý testík, kde odpověděla několika málo desítkama slov. Že ho blbě opravil a dvě správné věci začervenil je jiná...

Jenže pak, si představuju, přišel do sborovny a tam při kafi rozhlásil, jak má šikovnou žákyni, a že ta zlomená ruka nic není, že může psát levou. A poněkud tupější kolegyňka ji nechala psát levou celý překlad či co... A z toho už má za 3 a ani nám to neukázali...

Dcera nám "zakázala" do toho zasáhnout, že si na ní zasednou (což o kvalitě prostředí školy taky nesvědčí), ale halt tu známku v sešitě musm podepsat, což prostě bez výhrady fakt nemohu. (Prý pokud bych jí ovšem nepodepsal, tak jí potrestá.) Ze školy pryč nechce, protože tam má kámošky na život a na smrt, jak už to v tomhle věku asi bývá. (Tedy ona to tak bere, ony jí občas nepůjčí sešity, jindy seberou před písemkou pravítko....).