Re: Zlomená ruka a škola

Díky, jsme na tom podobně.

Napsal jsem velmi jemný dopis panu učiteli, s Plíhalem jsem balancoval abych jednak pohanil, jednak abych nikoho slovem nezranil... (Jarmila, Plíhal). V podstatě jsem chtěl jen čas navíc. Pan učitel v replice měl malinko problém se sebou, je přesný a precizní a viditelně si nedovedl odpustit, že něco opravil špatně. A v komunikaci dcery. (A stejně patří k lepšímu z pedagogů, co jsme kdy potkali.)

A zjistil jsme přesně co píšeš. Že prostě holka nakonec psát levou dovede skoro stejně jako pravou, jen trochu pomaleji a kostrbatěji. Sice si zrovna naběhl na to, že něco po ní nepřečetl, ale v podstatě to byla od něj dobrá vůle, prostě jí chtěl zjednodušit život a protože je malinko tvrďák a taky tělocvikář, tak rád staví před lidi výzvy...

Dopadlo to přesně jako v rabínských anekdotách, měli pravdu všichni... Náš konflikt byl hlabně o tom, že jsem já nevěřil, že dcera může levou psát úspěšně a on ano. A taky kvůli tomu, že je kuňka, která by si neřekla o čas navíc, ani kdyby ho potřebovala a neřekla by, že psát nemůže, ani kdyby byla do pasu v krunýři...