Problematické sousedské vztahy

Ahoj holky,
doufám že mě nebudete považovat za jednu z těch protivných ženských co nevědí co roupama dělat, ale potřebuju se tak nějak vyzpovídat, a hledám radu...

Je to necelý rok co bydlím teď už s mým manželem v jednom bytečku v paneláku. I když je to zatím jen podnájem, a můj sen je mít vlastní domeček, jsem ráda že mám střechu nad hlavou...

Když jsme se sem nastěhovali, věděli jsme, že sice už nebudeme mít takový klid jako když bydlíte v domku, ale... Ze začátku bylo všechno v pořádku, zdálo se to až příliš idylické. Milí sousedé, klid, pěkné bydlení... Dlouhou dobu jsem ani nepoznala, že bydlíme v paneláku, a vůbec jsem ani netušila, že nad námi někdo bydlí...

Až jednoho dne při pozdní odpolední kávě, kdy jsem zrovna usrkávala z hrnečku, něco nade mnou bouchlo. Vylítla jsem leknutím a kafe bylo na tričku...

Ten den jsem poprvé slyšela naše sousedy co bydlí nad námi. Je to mladý manželský pár s jedním malým klučinou. Občas jsem slýchala dupání, bouchnutí dveří, nebo luxování ale byla jsem ráda, že tu nejsem sama. Manžel neustále v práci, a já jsem pořád tak ustrašená, no hrůza... Ale měla jsem dobrý pocit, že nade mnou i podemnou někdo je Teď už toho ale lituji...

Nejsem nevrlá stará babka (do důchodu mám ještě hoooodně daleko) a nejsem typ co by musel mít hrobové ticho, a vadilo by mu každé šustnutí, ale...

Je to na dlouhé vyprávění... Ale asi jsem si to zavinila jednoho dne sama... Nikdo neumí lítat, takže dupání nebo jiné pazvuky beru, sama když upadnu (nožky mi neslouží) tak to je rána jako dělo a taky mi to sousedka pod námi nevyčítá Ale čeho je moc...

Když Vás ráno o půl šesté vzbudí nad ložnicí křik "Vstááááávááááámééééééé" A tento jekot doplňuje foukání na píšťalku, je to opravdu milé probuzení... Večer zase o půl dvanácté posloucháte hlasitý smích a dětský křik... Jednu noc jsem už vybouchla a zařvala jsem že se dole už spí. Ozvalo se ticho, pak výbuch smíchu, a vzápětí bušení něčím do stropu.

Bydleli jsme tu asi půl roku a tohle se opakovalo každé ráno a každou noc. Sousedy nad námi jsem moc neznala, jen od vidění. Manžel je typ člověka co nerad něco řeší a já jsem psychicky taková cíťa a všeho se bojím. Jednoho dne jsem to už ale nevydržela, a zašla odpoledne nahoru. ještě jsem se jak hlupačka omlouvala, div jsem nebulela a připadala jsem si jak nějaká mrcha a co si to vůbec dovoluju na ně zvonit. Řekla jsem paní že je to dole hodně slyšet, že ráno musím vstávat s nimi, a večer zase že usnout se nedá. Na to se mi dostalo odpovědi že kluk je nemocnej a že se nudí. Zavřela dveře a hotovo.

Ano, chápu, děti si hrají, lítají, křičí, blbou, a v paneláku moc zábavy nemají, ale tohle? No, po čase tohle ustalo, klučina se jakoby uklidnil ale jeho maminka mě asi nemá už moc v lásce...

S jejím manželem vycházíme dobře, je to typ člověka co se rád baví, rád se zasměje, a pro druhé by se rozdal... Když ho potkáme, je samí usměv a zdraví, chce si popovídat... Ale jeho paní... Ta neodpoví ani na pozdrav. Nevím proč, ale vidím, že mě nemá v lásce. A to asi kvůli tomu že jsem u ní jednou zvonila...

Hluk a křik od jejich klučiny ustal, občas ho slýcháváme, ale to jen v době kdy je buď doma sám, nebo není doma i jeho tatínek. Ale nevadí to, vím že bude za chvilku klid a hlavně, ve dne si můžou dělat co chtějí...

Bohužel paní se mi asi začala mstít, a asi vím kvůli čemu, ale nechci to moc rozebírat aby mě někdo nepoznal Jednou mi prostě její muž pomohl (s pohybem) a ona to viděla...

Od té doby pravidelně když její muž není v noci doma (poznám podle auta) tak od 10večer zapne myčku, začne luxovat, bouchat z dveřmi. Toto trvá cca 4 měsíce. Už jsem to řešila s paní domácí, ta je upozornila, že nás ruší a že nevidí důvod proč by měla v noci mýt nádobí a uklízet. Chvíli byl klid. Nyní to bohužel nastalo znovu. Už sice neluxuje, ale padne 10 večer, dupot, nevím proč ale zabuší do země a zapne myčku.
Já už z tohodle nemůžu! Nevím proč to dělá, co jsem jí udělala. Já chtěla mít jen ráno a v noci klid. Nikdy jsem si nestěžovala na rámus přes den, i když mě to taky vadilo - pracuji z domova, ale uvědomuju si, že oni tu také bydlí a já je omezovat nechci a nemůžu ale tohle...

Jednou jsem si sem večer pozvala kamarádku, co tu paní zná. Sama mi řekla že nevidí důvod proč to dělá a že je to tedy rachot. Prý je paní docela žárlivá, tak jestli náhodou na mě nemá vztek že mi její muž jednou pomohl... A to mi jen pomáhal vstát...

Mě je z toho do breku, myčku má i v tuhle chvíli puštěnou a já to slyším až v obýváku. Nevím co dělat, připadala jsem si jako protivná sousedka, ale tohle není normální. Opět volat paní domácí? Jít přímo za ní? Nebo si někde stěžovat? Ať si dělá přes den co chce, ať se tam staví na hlavu, ale proč proboha každou noc co je sama doma zapíná myčku... nemám sílu už na nic. Volat a opět jak blbka otravovat domácí mi je už ubohé, i když jsem ji volala jen jednou... A jít přímo za ní? Bych se asi neudržela a i přes tu svoji stydlivost a hloupost bych jí dala už asi po h....

Omluvám se za tak dlouhou "zpověď" ale musela jsem se vykecat... Poradí mi někdo, plosím?