Re: Sousedské vztahy - problém

Kdybych měla odpovídat na každý příspěvek zvlášť, tak bych tu byla asi donekonečna, tak to vezmu tak kolem a kolem

Přišla jsem na tyto stránky s tím, že si budu moc pokecat, vypovídat se, a tak nějak si ulevit. Bohužel nad některými odpovědmi mi vyhrkli slzy, a nad některými mi zůstával rozum stát...

Nejsem konfliktní typ člověka, nejsem zlá, nevadí mi lidé kolem sebe, spíš naopak, potřebovala bych je... Nejsem ani taková že mi vadí každé sebemenší šustnutí... Jediné co jsem, co ze mě zbylo, je troska, která pořád brečí, klepe se, a skovává se zalezlá v koutě. Nebudu se zde litovat, to nemám zapotřebí, a má hrdost mi to nedovolí, ale život se semnou nikdy nemazlil, a to co jsem si zažila, bylo by vám všem z toho špatně. Bohužel, všechno co se mi za život stalo se mi podepsalo na psychice, a to tak že se i léčím.

Dřív jsem byla sebevědomá, pyšná, hrdá holka, která se se vším dokázala poprat, ale nejspíš jen tak na oko, ale ve skutečnosti jsem se nikdy s ničím pořádně nevyrovnala. Ať už se smrtí člověka kterého jsem strašně moc milovala, se ztrátou rodiny, nebo s tím, že mi doktoři oznámili že do třiceti zemřu...

Možná se někomu zdá můj článek jako z časopisu, nebo z románu. Možná se vám zdá že se chci předvést... Ať. Každý má jiný styl vyjadřování, psaní, každý člověk cítí věci jinak, a nezlobte se na mne, ale to že řešíte že jsem napsala zdrobněliny, to je snad jen má věc, a řešit kdo jak co napsal mi příjde ubohé...

Jedno přísloví praví : nesuďte knihu podle obalu. Tak prosím, nesuďte mě, když mě neznáte. Podle mého je lepší napsat "nožky" NE ŽADNÉ NOŽIČKY jak zde někdo psal, než třeba "haxny, nebo "hnáty". Nemyslíte? A věřte mi, že já na ty svoje dvě rádoby nohy nenadávám jinak než opravdu hnusně. Takže alespoň tady, jsem chtěla... Nevím, chci být třeba jenom milá, nenapadlo vás to? Aj jiné zdrobněliny, nevím, hrnek je podle mě dvoulitrový škopek, já mám doma prostě hrnečky. Tak se z toho nezblázněte proboha, jsme jenom lidi

Jsou tu názory typu co mi "fandí" nebo jak to říct, no spíše že semnou souhlasí, a jsou tu i takové, které nesouhlasí. Já se nezlobím, každý má svůj názor. Ale s prominutím, teď tedy nebudu "milá" a používat zdrobněliny... Ty z vás co večer klidně pouští myčky a pračky bych nenakopala do zadečku, ale přímo do prdele. Tak. Lepší?

Podle mého názoru, každý by měl být ohleduplný, i já večer nepustím pračku, prostě si to nedovolím, protože vím, že je tu slyšet opravdu všechno. Jednou jsem večer pekla bábovku a druhý den mi sousedka říká že to bylo slyšet. Omlouvala jsem se, a už si to hlídám. Nádobí domyji do 8 večer, úklid to samé, koupání a sprchování také, a jak padne půl desáté, ztiším i televizi protože vím, že soused vedle nás ráno vstává brzy co práce. S námi nejsou žádné problémy, a věřte mi nebo ne, ale domácí mi děkuje za to, jací jsme. Ať už s placením, tak s tím že o nás nikdo neví, a ti předchozí co tu byli před námi, ti tady pořádali mejdany až se strop otřásal. Takže já jsem ohleduplná, a také očekávám krapet ohleduplnosti od ostatních, a to se netýká křiku dětí, dupání, ale pouze a jedině v noci zapnuté myčky, která opravdu tichá dvakrát není. Chci toho tolik? Myslím si že ne.

A k mé nemoci, ano, odráží se to na psychice také, už jen to že se zaprvé sama nikam nedostanu, (kdybyste byli celý dny zavřené doma tak by vám z toho asi už taky hráblo) a za druhé, když víte, že tady za chvíli taky nemusíte být, tak vám to nepřidá. Nejsem morous, nejsem přecitlivělá, jen jsem prostě psychicky na dně, a chci mít jen v noci klid. Nic víc. Nic míň.

Tak mě tu prosím hned neodsuzujte, a neřešte takové kraviny jako je napsaní zdrobnělin. Tuhle diskuzi jsem založila aby mi někdo poradil, nebo aby si semnou jen pokecal, a kdybych chtěla psát o zdrobnělinách, věřte, založím jinou diskuzi.

Každopádně ale děkuji jak za kladné tak i "záporné"??? odpovědi. Každý žije, každý má právo si dělat co chce, ale říká se : tam kde začíná má svoboda, tam ta vaše končí. A ta moje začíná jen v noci, když nechci poslouchat vrzání nad hlavou.

Ale, jak říkám, dík všem holky