Nástup do práce

Tak se mi konečně povedlo najít práci - myslím, že už jsem tu někde zmínila.. Díky tomu jsem neměla v posledních dnech moc času rodinu sledovat, ale myslím, že se tu řešily i zkrácené úvazky a k tomu mám pár otázek.

Proč je pro zaměstnavatele tak těžké a nepřijatelné zkr. úvazek dávat, proč se jim do toho nechce? (ačkoliv mnohdy se jedná o práci, která ani celých osm hodin nenaplní, samozřejmě je to o domluvě, ale obecně mám za to, že k tomu nejsou příliš ochotní, tak se ptám, je-li za tím něco a co)

A jak vaše děti zvládaly změnu, když jste nastoupily do práce?
U nás je to dost blbý. Školka do 16.30, vyzvedává mamka, nejdřív byla plná ochoty a síly, ale už to tak růžově nevidí - je unavená a rozčarovaná. Mám prac. dobu 8-16 plus něco přes hodinu cesta. K tomu prcek začal vyvádět, zlobí i mamku, prý se bije ve školce s dětma a já vím vše jen z doslechu a nemám, kdy tam zajít a zjistit, jak moc je to vážné nebo jde-li jen o hru v mezích určité skupinky "kámošů", mamku neposlouchá, zlobí ji a chce se prát i s ní. Večery doma jsou stereotypní - pokecat, co bylo přes den (ochota teda není), pak připravuji večeři, on si hraje, pak koupat, baštit, spát. U večeře a jak ležíme se pak najednou zklidní tulí a povídá, že mu bylo smutno, že chce být více s maminkou a chce novou školku - to poslední ale řešíme spolu, protože nynější školka je dost daleko, dojíždíme i tam a já pronesla, že teď při zápisech bych zkusila ho přeřadit blíž k nám.

Proto uvažuji, že šéfovi navrhnu zkrácený úvazek (i zde je ten případ, že moje nápň práce nenaplní celých osm hod, tak od dvou si hledám do čeho píchnout a jsem samozřejmě nervozní).