Re: jak přežít dítě do dvou let

Mikit, je jasny, ze ti nikdo neporadi, protoze kazdy dite je proste jiny a musis si to nakonec stejne "vyzrat" sama
Ale urcite podvedomne citis, ze ucelem diskuze je zjistit, ze jinde je to stejne (nebo horsi) a uz to potesi
Muzu te ujistit, ze muj starsi ma pristi tyden 4 roky a doted je to katastrofa, byt se "domluvime" a o vecech se bavime. Je to palice tvrdohlava, strasna smichanina povah me i manzela, navic ve znameni berana ... Po otci cholerik s bourlivymi reakcemi, po me tvrdohlavej a asi i citlivej, a tak se to v nem vsechno bouri, ze ho vlastne chapu Ale jsou dny, kdy jsem vystavena, jako po sichte v dolech a ptam se, kde jsem udelala chybu. Kdyz byl mladsi - ano, byly situace, kdy jsem nemela chut s nim ani nikam jit, protoze ostuda byla jista, na navstevy ? Ne, diky, na ty soucitne pohledy jsem nemela naladu. Do toho jsem otehotnela, z kazde prochazky jsem ho tahla po zemi, no s brichem v lete parada ! Po narozeni male vsechny faze sourozenecke zarlivosti jako z citanky, coz trva do dnes. No proste, ano, pomalu se to lepsi, ale neverim, ze nektere veci zmuze vychova. Proste je to povahou, a uz daaaaavno kaslu na "chytre rady" kamaradek, babicek, teticek, prvomatek, ktere maji poslusne holcicky a staci na ne zvysit hlas a uz slapou jak hodinky. Rikam si, ze mam asi velkou individualitu a ze to jednou bude pro jeho zivot plus, ze nebude jen ovce ve stade ...