Černá ovce rodiny

Dobrý den, nevěřila bych, že někdy budu popisovat rodinnou situaci na podobné diskuzi, ale stalo se. Není to možná nejlepší způsob, vím to, jenže už jsem z celé situace natolik nešťastná a v bezvýchodné situaci, že zkusím ještě tuto možnost.
Z úvodu se taky omlouvám, jestli bude příspěvek dlouhý, ale nechci vynechávat důležitější informace.Ale k věci.
Žiji v rodinném domě, s přítelem (dva roky), babičkou a tetou, která má rovněž přítele.Rodiče i se sourozenci jsou dávno odstěhovaní.Rodinný dům je dvougenerační a má dvě majitelky - mamku a tetu (sestry) - po dohodě s mamkou, v prvním patře žiji já s přítelem, o patro níž žije babička s pubertálním synem tety a v malém vejminku vedle domu žije teta s přítelem (nemají právě ideální podmínky, ale teta si sama vybrala, že bude pobývat právě tam, i když je jasné, že by uvítali jiné bydlení).Nevím jak to přesně popsat, ale máme neskutečně špatně soužití právě s tetou.Je možné, že její chování vůči mě a nyní i příteli pramení z čiré závisti nebo z toho, že je dlouhou dobu doma, s nikým se prakticky nestýká a je nadmíru pomlouvačná - možná jen závistivá.Dlouhou dobu žila sama, jak si našla přítele (který je bohužel trošku ´pod pantoflem´) tak jsem mysleli, že se změní, ale je to čím dál horší.Je více než šest let nezaměstnaná, z toho pracovala asi rok a půl a práci si už nehledá (to mi sama, když jsme se ještě bavily, řekla). Nechá se živit od přítele, bere různé příspěvky - na mladšího syna, na babiččinu péči, na bydlení, možná sociálku(to ale nevím), ale bere peníze i mé babičce (měsíční důchod) a babička jí ve své důvěřivosti svěřila i našetřené peníze na pohřeb.Teta nemá žádné kamarádky (před nějakou dobou utla veškerý kontakt), nikam nechodí, sedí jenom v tom vejminku, na zahradě nehne ani prstem, maximálně co jí řekne babička, protože tu má v péči.Jinak jetli je třeba posekat trávník tak to za ní udělá její mladší syn nebo přítel.
Neustále nás pomlouvá, hlavně mě, přitom jsem jí nic neudělala.Barák je docela akustický, takže slyším, když jde za babičkou v doprovodu šíleného třískání dveří (které převzal i její mladší syn) a neprávem si na mě stěžuje. Co se týče jejího slovního projevu, tak má velice zvučný hlas, který by cizímu člověku připadal, že křičí. Když jsem jí to párkrát řekla, tak se obhajovala tím, že babička špatně slyší, proto tak ´řve´.To byly doby, kdy jsme se spolu ještě bavily, ale i v té době mě před babičkou pomlouvala.Kolikrát hodně přemýšlím, co babičce říct nebo ne, aby to zase nepověděla tetě a nevznikaly další fámy.Pomluvy se týkají naprosto všeho, přitom o našem způsobu žití nemá ani potuchy, protože se už jen míjíme a maximálně se pozdravíme.Také se nestydí věci překrucovat a vytrhávat z kontextu. Na zahradě s přítelem máme políčko, kde si pěstujeme zeleninu, vybudovali jsme si maličké hospodářství, když je potřeba něco na zahradě udělat, uděláme to většinou my. Snažíme se jak se dá,celkem se nám daří, ale cokoliv uděláme, tak jen slyšíme zpětně od babičky, proč jsme to tak udělali, proč to neděláme jinak atd.
Babička to všechno ví od tety, protože ta nemá co jiného na práci než nás sledovat...
Poslední kapkou bylo, když nás nedávno pomluvila před blízkými sousedy. Když jsem to slyšela - stáli na schodišti - málem jsem se psych. zhroutila. Jsem na takové bezpáteřní chování citlivá a hlavně slabá - nedokážu se jí postavit a ona to moc dobře ví.
Mamka mi vyprávěla, jak měla s tetou, ještě když zde žila, neshody a jak byla teta hodně pomstychtivá. Všichni (i sourozenci) se odsud odstěhovali více či méně kvůli tety. Kolikrát jsme se s ní chtěli rozumně domluvit, ale přesto vlak nejede. Ona pořád vnímá, že je ta, které je nejvíce ubližováno a my jsme ti, kteří jsme na ní zlí. Nemá cenu ani popisovat, jak arogantně se k nám (rodině)chová, ale před sousedy je mílius.Je falešná až mi je z toho na zvracení. Kolikrát venku ječí, že to musí jít slyšet až přes les. Slyšela jsem , že mojí mamku oslovuje opravdu ponižujícími a ubohými přízvisky a to jak oslovuje svého 17-letého syna - to je do nebe volající...přitom svému staršímu synovi (je o pár let starší, než já) bez skrupulí dodnes vytýká, že jí zničil život - teta ho měla v mladistvém věku.Co z něj vyrostlo, nebudu popisovat.Mladší syn je opak staršího - rozmazlený.
Myslím si, že nám s přítelem závidí, že máme pro sebe celé patro, snažíme se trochu hospodařit a i přesto, že jsem pár měsíců bez práce, žijeme prakticky z ruky do pusy, se nám celkem daří, tak se pořád snaží nás vyštvat. Možná budete radit, ať se odstěhujeme, ale tady je to úskalí.Oba s přítelem jsme si zvykli na hospodaření a práci kolem baráku a neradi bychom ho opustili.Např. teď si chceme pořídit slepice, máme pod vejminkem krásně zařízený kurník už z minulých dob, takže bychom nemuseli moc investovat, ale teta je zásadně proti, takže si musíme postavit nový kurník někde jinde. Máme obavu, kdybychom si i přes její argumenty nakonec slípky pořídili a dali pod vejminek, tak se nám může mstít na jiném zvířectvu.
Co se týče poplatků, máme vše rozdělené, takže se podílíme stejnou měrou na placení. My jim ještě přispíváme na elektřinu, i když účty nám neukazují, tak ani nevíme, kolik ve skutečnosti platí. Kdyby třeba přišel přeplatek, tak se to nedovíme.
Teta s přítelem už předtím měli fin. problémy, neplatitili zřejmě zálohy na elektřinu, tak nám ji vypli (samozřejmě, že nám s přítelem nikdo nic neřekl, museli jsme se sami pídit, co se stalo...).
Ale nejhorší věcí bylo a je, že bez jakéhokoliv vědomí dala zastavit dům(mamka se úplně náhodou dozvěděla, že je v exekuci).Teta si vzala půjčku a jelikož je poloviční majitelka, tak jím ručila. Nevýhoda je, že nejsou přesně rozděleny poloviny, takže polovina všeho. Exekuce neproběhla - je odročena na neurčito.Prý teta nebyla spokojena s částkou, za kterou se měl dům prodat (nejspíš chce vyrýžovat co nejvíce). Mamka začala pátrat, dověděla se, kolik si její sestra půjčila, u koho, ale hlavně, že ani dosud nesplácí dluh, takže v brzké době proběhne opět dražba.´Výhoda´ je i věcné břemeno (babička, která je ale na sklonku života), díky kterému je i méně zájemců. Ale stále celá věc není u konce a je zřejmé, že nemáme jak se bránit.

Je fakt, že jsem pár měsíců bez práce, nemám žádný příjem, ale snažím se nezahálet ať už v domácnosti, hospodářství, snažím se o jiné přivýdělky, vzdělávám se atd., možná si to hodně beru k srdci, ale nemůžu nevidět, jak se teta chová k nám, ale i k babičce. Je fakt, že se o ní stará, vaří jí atd. ale neumí s ní komunikovat a většinou si jí jen stěžuje. Kolikrát jsem za babičkou přišla a ona byla v slzách, že jí teta za něco seřvala...

Ale jak daleko to může dojít?
Neustále se jí ve všem ustupuje a nakonec ona z celé situace vyjde nejlépe.
Někdy mám pocit, že jsme jim s přítelem jen pro smích, že uděláme co se dá a oni se nám za zády jen smějí...dá se s nimi nějak zatočit, nebo jsme opravdu v ...? Můžete se podělit o zkušenosti a rady? Budu vám moc vděčná.