Re: Ahojky

Děkuji moc Já vím.. teoreticky to vím Nedaří se mi dělat nic, nic.. vůbec nic, abych nebyla myšlenkami někde jinde.. i když jsem s malou, myslím na to, jak se její táta změnil a jak často ho uvidí.. úplně mě děsí představa.. až ho uvidí po nějaké době, že řeknu, nestyď se, ty si nevzpomínáš? To je přece tatínek

Nejhorší je ten rozpor, já mám vlastně štěstí, že vztah skončil, protože situace, kdy on nedokázal cokoliv řešit, změnit.. byla neúnosná. Jen mě děší ten rozdíl mezi jeho chováním 3 týdny zpátky a dnes..
Vrátit né.. jednak si myslím, že on chce opravdu žít úplně jinak, my a vše kolem jsme byli taková devítiletá odbočka od jeho ideálního životního stylu, od nezávislosti jo, jo, asi to bylo i fajn, ale stačilo.. Jsem z něj hodně zklamaná, ale to je život.. Vůbec si do mysli nesmím pouštět vzpomínky, i tak těžké, ale musím koukat dopředu.