25.6.2012 13:45:02 Tereza
Je to jako přes kopírák
Já se svou matkou v bledě modrém to samé. Nicméně ona nepije a já jsem byla ta, která se starala o mladší sestru (také rozdíl osm let). Také jsem po maturitě vypadla pryč, také mě matka různě vydírala, diktovala co mám a co nemám atd atd... Je to stručně řečeno kýbl velkého hnusu, který je lepší ani nepřipomínat.
Bohužel ani dětství nebyla idylka, takže jsem si něco špatného odnesla, a ono se to bohužel nakupilo dál a odrazilo se to na mém zdraví.
Když to zestručním, s matkou se nestýkám ani já, ani sestra. Nemám vlastně rodinu, protože sestra si našla takového týpka, který nám do všeho kecal, ségra je bohužel typ hodně ovlivnitelný a tak nás to rozdělilo. Nevím, ale nechce se mi poslouchat chytré kecy a narážky od někoho, kdo je o deset let mladší a komu doma vymetali cestičku. A hlavně nechápu, proč když já jsem ho respektovala, on nebyl schopen respektovat mě, ale budiž.
Toho, že už se nevídám s matkou, nelituji. Naopak mi to pomohlo v mnoha směrech. Vydala jsem knížku, teď chystám druhou (ne samonákladem, ale normálně mi ji vydalo nakladatelství). Rozběhla jsem se k různými jiným věcem. Nemám už za sebou matčino vysmívání a pochybnosti, ale zbavit se toho, mi trvalo hrozně dlouho. Pořád jsem v sobě nesla takový ten pitomý smysl pro povinnost, že bych něco měla, že je to moje máma. Pak jsem pochopila, že nebudu někomu sloužit jen kvůli tomu, že mě porodil...
Já vím, že ona za to nemůže, že mě nemá ráda, ona neumí mít ráda, ale žít se s tím nedá. Je moc zlá. Prostě mě každé její slovo už bodalo do srdce, vždycky to uměla tak hnusně říct... Respektovat její vysmívání jen proto, že je má biologická matka, je prostě o ničem.
Zakladatelce tohoto vlákna přeji hodně sil a myslím si, že by měla pouvažovat, proč se s matkou vlastně stýká, co jí to dává a ubírá. Pokud více ubírá, tak nazrál čas něco s tím dělat.
Bohužel tyto ženy-matky nejsou schopné nějaké sebereflexe. Z vlastní zkušenosti musím říct, že mé veškeré poklusy si s matkou promluvit, skončily vždycky tím, že na mě řvala a ječela. Ona je totiž paní bezchybná, žije v tom,že v životě neudělala chybu, to ostatní jí jen škodili a ubližovali. Teď je také ublížená, protože se s ní nebaví její dcery.
Bohužel sestru si vychovala k obrazu svému se všemi důsledky, takže je mi jasné, že když se něco s matkou stane, budu to muset řešit já. Skončím však tím, že jí případně někam umístím, kde se o ni odborně postarají. Víc nic už ochotná udělat nejsem.
Odpovědět