Re: Fenomén byt s předzahrádkou

Delete, to jsi napsala moc hezky.

Já mám zkušenosti:

1. Prvorepubliková vila v Praze se zahradou - jako děti jsme se tam vyblbli na zahradě, v létě tam byl chládek, byl to starý kamenný dům. Ale udržovat to musela být fuška, a nejen finanční.

2. Panelák na maloměstě - zoufalství, bylo to typické sídliště, pidi byt v původním stavu, slyšeli jsme každé spláchnutí a každé milování sousedů ze všech stran...ale byli jsme za to rádi, prostě startovní bydlení hned po svatbě.

3. Byt s balkónem v cihlové novostavbě na maloměstě - krásné bydlení, být to větší, jsme tam asi dosud. Ale 1+1 nám už pak při druhé dítěti bylo malé. Jen mi vadili kuřáci pod námi, občasný mladý pařič nad námi, a komáři, kteří obtěžovali při pobytu na balkóně. Bylo to hned u vody, vyplavily nás měsíc po nastěhování povodně, ale jinak to bylo na procházky hezké. Pro mě to bylo trochu moc daleko od lesa, ale řeka to vykompenzovala.

4. Panelák v Praze - hned u lesa a zároveň hned u metra a obchodů - pro mě za daných možností téměř ideální kombinace. Nemám si vlastně nač stěhovat (kromě chybějícího balkónu a kuřáků v domě), jen ten prostor je malý. Proto občas pokukuju po něčem větším.

Nelákají mě byty s terasou, nevím, co bych na takové terase dělala, kromě toho, že bych ji musela pořád uklízet .
Předzahrádka u bytu mi přijde jako dost podivný hybrid mezi bytem a domem.
Samostatný dům s velkou zahradou není nic pro mě.

Proto mi z toho vychází buď řadovka nebo samostatný dům s malou zahrádkou kolem 300m. Něco takového, jak se prodává kousek od nás (tedy přímo u lesa a metra zároveň), jen je to krapánek dražší, nevím, kdo si dnes může dovolit dát za bydlení 20-38 milionů

Oslovil mě ten dům v anglickém resortu, ale jen ten dům, lokalita mě právě moc nenadchla (jak píšeš, málo lesa).
Stejně zůstaneme trčet tam, kde jsme, a budeme rádi, že jsme rádi. Je to asi jen takové snění o kompletní změně života.