Lékaři opisujou standardní formulář, kde třeba bylo že tonsily (krční mandle) jsou OK - mám je nemá... Stejně tak opisují váhu - bylo tam 55 i když máma upozorňovala, že hodně zhubla a doma měla 45. Údajně to řekla i obvoďačce, ale ta mi řekla mezi dveřmi, že je to jen psychické a že musí jíst (podle papírů z interny a chirurgie).
Mamka dneska prosila doktorku, ať jí pošle do špitálu, aby jí tam komplexně vyšetřili, proč má problémy jíst - odmítla. Že dneska se s ní nikdo v nemocnici mazat nebude, že je jiná doba, že si tam musí dojít sama (má ještě poukaz na neuro a gastro). Jenže je fakt hodně zesláblá, dneska jsem se s ní byl chvilku projít, ale taky nemohu 3 hodiny v pracovní době každý den věnovat dopravě atd.
Mamka zase naopak si stěžuje na takové divně nespecifické problémy jako: bolí mne žebra, škrundá ve mne, když se najím (a tak radši nejím
), mám zácpu, píchá mi v břiše, pálí mne tělo (když bylo 35° venku), buší mi srdce. Jenže při vyšetření to není žádná kokrétní "pořádná" bolest, dostatečně jasná, dostatečně lokalizovaná (ani doma). A sama si to svazuje s léky, požadavky na léčbu (teď má třeba pocit, že MUSÍ dostat infuzi s výživou - po té co jí to dali v nemocnici, bylo jí lépe)... To doktoři milujou...
Na psychologii, psychiatrii ani geriatrii jí nedostanu, "není přece blázen" - "to ze mně chcete udělat vy i doktoři". Myslím, že není, akorát má možná něco jako ataky panické úzkostné poruchy - s tím mám osobní zkušenost před lety - prostě si spojujete vcelku neškodné bolístky a bolesti s vážnými důsledky a nejste ochotni uvěřit, že vám nic není a ono se to pak i částečně somatizuje - třeba vám fakt začne být blbě, ztratíte vědomí apod. Ustrašená, nesamostatná a skrupulózní byla v některých oblastech vždy - třeba úřady, lidi s tvrdším jednáním...
Totéž se týká důchoďáku "chce umřít doma" (což je ovšem nájemní byt, kde jí na podzim dají pálku, že se jí protočí panenky), kdyžtak se zabije. (Od mládí oblíbené heslo k ne-řešení problémů.) Vždycky žila dneškem, nikdy moc neplánovala, na jiné moc nemyslela, protože neměla ani dost zdrojů pro sebe - takže jakej důchoďák? Navíc nesnáší staré báby (zrcadlo, zrcadlo, pověz mi...)... S jídlem má ovšem probém už řadu let. Nesedí jí zuby - nemůže kousat, má pocit, že jí cokoliv nafoukne (pečivo, zelenina...) takže jí jen kašičky, maso moc ne, hlavní náplní jsou vafle a měkké "bábovky", termix, supermarketová čína s rýží, rizoto, čaj. Nevaří si.