Re: Jak jste se cítili při stěhování?

Simiki, neumím si úplně představit tu situaci, díky Bohu, ale co to zkusit brát jako dar shůry a možná i od maminky, myslím ten druhý byt. Když si po sobě ještě jednou přečteš, co jsi o tom druhém bytě napsala, tak je zřejmé nejen to, že nabídka se nebude opakovat, ale že je to až moc velká náhoda na to, abys ji nevyužila. V rodině máme případ, kdy maminka odešla, dceři bylo něco přes čtyřicet ( předpokládám, že jsi mladší, ale ona taky nebyla stará, na začátek nového života určitě ne), po odchodu maminky zarytě setrvala v tom bytě až do své smrti. A život šťastný nevedla. Jako by ji ten byt vysál, nebo co. Těsně po tom úmrtí tam dvě tři věci vyměnila, a od té doby už se nehlo dalších čtyřicet let s ničím. Maminku máš v srdci, to si bereš s sebou kamkoliv. K bytu, kde jsi vyrůstala, máš samozřejmě nostalgické vzpomínky, a takové by měly zůstat. Nikdy nebudeš mít stejný pohled jako když jsi byla dítě, bohužel ti to nevrátí ani maminku ani dětství. Asi bych si udělala takový večerní rituál, klidně s dcerou, kdy bych se s bytem rozloučila a další štěstí bych hledala v tom novém bytě.