Re: Neumím být velkorysá

adri, vzhledem k tomu, že mám taky 4děti, si dovolím napsat, že se ptáš dost hloupě. promiň. i ten/ta, co plánuje vícero dětí, má právo si někdy postěžovat, jak je to občas těžké, že není nikdo na vystřídání... ono stačí mít jen tu možnost to nahlas/na papír/na net napsat/říct, často se tím vypustí emoce a jede se zas dál, v lepší pohodě. jenže tohle si člověk často nemůže dovolit, protože druhá strana, někdy možná nevědomky nebo nechtěně, začne odsuzovat:"váš problém, neměli jste si pořizovat tolik dětí... máte, co jste chtěli... " nejhorší je to od blízkých. když si manžel jednou jen tak povzdechnul tchyni, že nám tu chybí, hlavně dětem chybí babička, tak začala, že jsme si neměli pořizovat tolik dětí, že ona měla jen dvě, protože víc by nezvládla, tak jsme měli taky tak. no, co na to říct. stačilo by, kdyby napsala: "je mi to moc líto, držte se, nebude to dlouho trvat, za chvíli budou děti samostatné...". jde o ventilování pocitů, něco jako papiňák, kdy upustíš páru a je zase dobře.