Re: Jak omlouváte svoji nepřítomnost v zaměstnání?

Samozrejme sestricky na detskem aj. zminovane extremni pripady, jasne...to se da pochopit! Kdyz je clovek nachylnejsi, sesype se z kazdeho frku, OK.
Ja ale mluvim o tom, kdyz se nachladim, kaslu, mam rymu, boli me hlava - jdu do lekarny, kde si koupim sirup/sprej do krku apod., na ktery se muzu spolehnout a o kterem vim, ze mi zabere, vezmu si prasek na bolest hlavy a za par dni je to fuc. Pokud to za par dni fuc neni (vyjimecne), tak zajdu k dr., nasadim jeho leky, doma po praci vykonavam jen to nutne, jdu hoooooodne brzy spat, o vikendu si naordinuju odpocinek a je to.
Neberte to tady jako nejake vytahovani, jaka jsem borka nebo tak neco, ale ja proste nevidim duvod s necim takovym zustat doma (krome extremnich pripadu jmenovanych vyse).
Mozna za 10 let nekdy po me ctyricitce se na to budu divat jinak, ale ted mi to nejak hlava nebere, tot vse, pardon, jestli jsem se nekoho dotkla.
Nemyslim si, ze jsem v tomto nejak vyjimecna, pro me je to normal.
Blazen je spise muj manzel, co jde do prace i se zablokovanymi zady ( a to nesedi v kancelari), s rozvrtanou pusou od zubare apod. horory. Ano zadelava si na maler, vlastne uz se maler malem stal, v lete malem zkolaboval a tri tydny spal 18 hod. denne, ale to uz jsou prave ty extremni situace, nebo spise ty nejextremnejsi z extremnich Nebo muj tatka, co chodil do prace i o dovolenych a rano musel lezt po ctyrech, aby si dal do chodu zada. Takovy blazen zas nejsem