Re: Jak hluboko do minulosti se vrátí naše zdravotnictví?

Kytko, byla jsem hospitalizovaná 2x v životě, v souvislosti s těhotenstvím. 2 různá zdravotnická zařízení ve 2 různých městech, v obou jsem v minulosti pracovala.

Poprvé akutní hospitalizace na JIP, starší dítě nemocné, 50km daleko, s babičkou která neřídí. Neměla jsem s sebou NIC. Sestry to nezajímalo. Jako normu bych považovala, že mi nabídnou kartáček a WC papír z eráru, s tím, že až někdo za mnou přijede, vrátíme jim to. Chtěla jsem si zavolat na své bývalé odd. ze sesterny na vnitřní linku nemocnice, nedovolili mi to. Zavolala jsem tedy mobilem, sehnala jsem někoho z bývalých spolupracovníků, vše mi donesli. Jinak nevím, co bych dělala.

Druhá zkušenost - šla jsem jen na kontrolu, byl z toho akutní s.c., nestihla jsem ani zavolat, manžel 1000km daleko, dítě hlídala babička, která nevěděla, co se mnou je. Po sekci jsem na JIPu prosila sestru, jestli by byla tak hodná a donesla mi mobil z mých osobních věcí. S odkazem na argument, že na JIPu se nesmí telefonovat odmítla. Také odmítla poslat SMS i zavolat ze služebního telefonu, ať si zavolá rodina. A kam by asi tak měli volat, když nevěděli, co se mnou je? U večerní vizity jsem poněkud ztropila scénu, sloužící dr. se mi za sestru omluvil a nabídl mi okamžitě svůj telefon. Ale co k tomu dodat?

Vážně mě v souvislosti se zdravotnictvím nepřekvapí nic.