Re: Jak hluboko do minulosti se vrátí naše zdravotnictví?

Problém je hlavně v tom, že podstatná část hospitalizací není naplánovaná. Já byla jako dospělá 3x v nemocnici a z toho vždy naprosto nečekaně, takže jsem s sebou měla max. kabelku s běžnýma věcma - ani ten blbý kartáček, určitě ne ruličku toaletního papíru nebo dokonce příbor. Je fakt, že vždycky to bylo v pohodě, vždycky ten samý den mi přijel někdo z rodiny a dle pokynů sester přivezl, co bylo třeba.

Ani na jeden pobyt si nestěžuju, příbor jsem dostala vždycky. Toaleťák teda ne, ale aspon na ten první den se vždycky našel. Jinak jsem se naučila nechat si přivézt všechno - včetně hrnku, vlastního příboru (aspoň na vlastní jogurt k svačině atd.), toaleťák samozřejmě atd. Chápu, že na "zbytečnosti" ve zdravotnictví nejsou peníze.

Zdravotníci ale musí chápat, že většina lidí není zvyklá být v nemocnicích a že neví, co všechno nedostanou. Musí to teda při příjmu říct, aby si to lidi mohli přivézt. Podle mě je naprosto nepřijatelné, aby až při přidělení jídla oznámili, že příbor nedostanou...

Já teda měla v tomhle štěstí - v nemocnicích, kde jsem byla, byla staniční (nebo kdo to byl), která za mnou přišla a při vyplnování takového toho lejstra, jaké mám zvláštní nároky a koho mohou informovat atd., mi všechno vysvětlila.

Léky jsme teda taky nikdy žádné shánět nemuseli.

Špatné zkušenosti mám jen s hospitalizací babičky, která taky potřebovala pomoc při jídle a xkrát se mi stalo, že jsem tam přišla a tác s jídlem ležel na stole... Nikoho nezajímalo, že si sama k tomu stolu nedojde a nenají se. Spolupacientka mi to obvykle práskla - s čím jí musela pomoct ona, protože sestry se neobtěžovaly. Tak jsem tam začala chodit přes obědy na návštěvy,abych jí mohla pomoct já a to zas sestry nadávaly, že nejsou návštěvní hodiny. To jsem byla fakt fest znechucená (ještě i z jiných věcí, ale radši nevzpomínat).