Re: Necháváte školáky vyráchat se ve vlastní chybě a lenosti?

Obávám se, že ať vám v poradně najdou cokoli, tak rozhodně návod na dítě nebude znít - vše tolerujte, nechto ho vytírat trikem podlahu .
Mám syna ADD, dys..., nyní ve 4. třídě. Domácí úkoly pro něj nikdy nebyly zábavou a řadu jich provztekal a probrečel. Ponejvíce v první třídě - hledali jsme model, jak to zvládnout, aniž bych jej přerazila a on vyletěl vzteky oknem. Zpočátku se jako nejlepší jevilo po příchodu domů nastavení přesného času na hraní - nastavil si budíček v kuchyni na 20 min. A po zazvonění se šlo na úkoly. Bylo-li jich více, vložili jsme mezi ně krátké hraní. V žádném případě jsem nedovolila, aby se úkoly mastily ráno nebo večer. To fakt nemělo smysl. Takže dokud nebyly hotové, nešlo se ven za zábavou nebo na kroužek. Až do loňského roku jsem s ním musela u úkolů být - psal v kuchyni, já buď vedle něj nebo alespoň u plotny. Teď už více-méně funguje sám.
Musím říci, že tento pevný systém se vyplatil - teď už pochopil, nebo se smířil s tím, že prostě úkoly udělat musí a čím dříve, tím lépe pro něj.

Ještě k tomu ochranitelství - do školky jsem vozila zapomenuté rukavice atd., v první třídě nahlížela a doplňovala aktovku, ve druhé občas hodila oko do tašky a penálu a majitele upozornila. Od třetí třídy je škola jeho problém a já řeším jen to, co fakt musím (a občas dostanu vynadáno, že zapomenu - děti hlídají mě, nikoli já je).