Re: Ideální tchýně

Take svou tchyni miluju. Kdyz mame na vec jiny nazor, tak se vyslechneme, pokud nelze dojit ke kompromisu, tak mam pravo veta z pozice matky, coz ona respektuje. Casto vsak ustoupim, protoze pri blizsim zamysleni zjistim, z ejde vlastne o howno.

O tchyni vim, ze ma me dcery tak rada, ze by za ne zivot dala a to mi staci. Ze je rozmazli a dovoli jim zmrzlinu o pulnoci a necha je do pulnoci vzhuru je mi jedno ac doma toto neexistuje. Ze dceri reknu na neco ne a nasledne ona to vytahne z nic netusici tchyne...je mi jedno. Je to jejich babicka a ma na to pravo, nikdy je svym jednanim neohrozila a uziva si sveho privilegia. Rozmalzovat. V tomhle byva stejne nevinne, moje dcery jsou pekne pizduchy.

Predstava, ze jednou dcery nebudou mit prarodice je velice smutna a vitam jakoukoliv sanci k tomu, aby si utvorily silne vzpominky. Oboje prarodice k nim maji silne vazby a ony na ne.

Me uplne staci, ze me dcery miluji a svym jednanim neohrozuji.

A to, ze dite za 7 hodin snedlo "jen" jednu presnidavku jako ohrozeni neberu. Ani fakt, ze se nekomu dite zdalo prehrate.

Ja nechapu jednu vec. Dite je fyzicky nadmerecne s apetitem. Neverim, ze pri hladu by si jidlo nevyrvalo, ci si neservalo ty extra fusekle co mu tchyne dala...kdyby mu to vadilo. Ja ve psani Kdyby nenasla jedinou zminku o tom, ze dite bylo nespokojene. Pouze, ze Kdyby se zdalo prehrate a nasledne s gustem snedlo veceri