Re: Ideální tchýně

Jantaro, někdy je to těžký. Já mám s panímámou všeljaký vztah, fakt se snažím, jsem milá, ale vím, že si panímáma myslí, že ji nemám ráda. Ne, mám ji ráda, respektuju ji, ale nesnesu neupřímnost. Klidně si nechám poradit, výborně vaří, a nenechám si radit v tom, jak má vypadat vztah mezi manžely, protože ona je v tomto prostě mimo, sama měla patologický vztah se svým mužem a neumí to jinak, a není to ani tak její vina, podíl výchovy a povahy a okolností. Takže zatímco se u nich doma o věcech nemluvilo, jen ticho, aby se nikdo nehádal, ale pod vousy všichni nadávali a byli naštvaní, u nás se prostě o věcech mluví, někdy i bouřlivěji, ale mluví, aby byl čistý vzduch. Jsou to maličkosti, ale vím, že si o mně nemyslí nic moc dobrého, občas něco naznačí muži. Mně se do očí nikdy nic neřekne, jen pak slyším od muže, že si stěžovala, že někoho opět nutím něco dělat, že jsem kariéristka ... Jsou věci, které nám panímáma s pantátou udělali, které byly fakt ošklivé, vč snahy muže popudit proti mně. Když mi řekla, že mám narušené dítě (konrkténě tedy řekla, že je všivák, vypočítavý), bránila jsem ho - pak jsem matka slepice. Jak píšu, jsem slušná, ale držím si odstup (poučena, protože pak se mi většinou vše vrátilo zpět, upřímnost byla po zásluze potrestána).