Re: Sociální rozměr jídla

řekla bych, že naše společnost ještě není tak maxitolerantní aby nedocházelo tu a tam k nějakým invektivám od dobře míněných rad "tak si dej, dyť je to dobrý", po rýpavosti typu "áá, se nedivím že jsi taková zelená když nejíš maso" apod.
Takže jak už tu někdo psal - musíš si to srovnat sama v sobě, řešit to spíš míň než víc (jen "hm", nebo "nojo", případně krapet obrátit vítr "hlavně jestli tobě se daří výborně, to jsem taky moc ráda"), bez přesvědčování o "své" pravdě.

Já jsem třeba až tady v cizině ocenila, že se tu jí z toho "společného kotle" alias na stole jsou talíře, mísy a košíky s různými jednotlivými jídly, a lidi si berou sami a nandají si co kdo rád a kolik kdo chce, není tedy nějak okaté když někdo nejí mořské věci, jiný nesnese lilek a další by nekousl do vepřového.... prostě se toho objedná víc a každý se nají jak uzná za vhodné. Je teda fakt, že jsem asi taky málo tolerantní protože jsem tuhle nepochopila holčinu, která si stěžovala, že její tofu plave v misce společně s kuřecím, asi pravověrní vegetariáni trvají i na oddělené přípravě, no, to mě nenapadlo přiznám se. A taky tu byla na návštěvě indka která teda nejenže nejedla maso ale ani vajíčka, máslo a mléko, na to jsem nachystaná nebyla a uvařit jsem pro ni nic moc nedokázala (tušila to a nechtěla mi dělat starosti tak si přinesla svoje jídlo s sebou). Ovšem myšlenkám na to jak to asi "dává", zvlášť když byla v šestém měsíci těhotenství, to se přiznám že jsem se neubránila. Jí jsem se neptala, žije tak celý život a asi je to "u nich" normální, ale s mým "rozumem" je to nekompatibilní a přiznám se, že to chápat asi ani moc nechci - jako každý nemusí být jako já, ale já nemusím rozumět všemu a všechno chápat.