Re: přiměřenost trestů

Vetsinou se snazim vyvolat u ditete odpovidajici emoci, v tomto pripade soucit.

Tohle se mi nestalo, ale asi to nejhorsi, co mladeznice provedly, byl utek ze zahrady. Sousede (dospeli!) odsroubovali prkna z plotu a jejich dcera je za podpory matky vylakala k nim. Malem jsem zesilela, kdyz jsem je hledala a nasla diru v plote - je to kousek k silnici, k rece, sousedi nemaji vrata, na pozemku maji nezakryty osmimetrovy pokus o studnu.
Kdyz jsem je privedla domu, tak jsem horem dolem vysvetlovala, hlavne jsem se donutila trochu brecet. Taky jsem vysvetlila, ze po svete behaji lide nejen hodni a zli, ale i uplne blbi, procez je clovek nesmi poslouchat. Clovek se musi spolehat na mamu. Kdyz videly, v jakem jsem soku (trochu jsem toho prihrala), venovaly mi pozornost.
Sousedy ksem si podala, ale za tyden znovu dira v plote.
Deti uz mi to hlasily vcetne toho, ze sousedka opet lakala, ale nesly.
Coz povazuju za fantastickej vychovnej uspech. Jejich sebeovladani a duveru ve me jsem podporila tim, ze jsme k tem sousedum pak sli na navstevu, i kdyz se mi nechtelo. Vzaly si z toho, ze nesmyslne nezakazuju, da se se mnou dohodnout, ale museji dodrzovat pravidla.

Zatimco trest byva casto povazovan za jakousi cenu za nejake bezva zlobeni. Trestane deti v mem okoli si delaji, co chteji dal. S trestem uz rovnou pocitaji.