Neschopnost navázat komunikaci

se synkem jsem absolvovala vcelku dost návštěv místních MC, zkoušela jsem i nějaké ty tanečky zpívánky.problém menší je v mém dítěti, velký ve mě... i když sme šli třeba jen do volné herny, nějak neumím navázat takové běžné kontakty jako pár prohozených vět, ,,pokec,, nad kafem. vždy pozdravím, usměju se, i nějaká ta snaha o komunikaci je, ale dopadne to tak, že nijak. přitom vídám, že si právě ony matky povídají běžně, jen já si tam připadám a vyvrhel. přitom bych o sobě vcelku směle prohlásila, že nějaký asociální blb nejsem, komunikativní jsem vcelku slušně. že by to bylo odlišným vzhledem? já už fakt nevím. na hřišti je to podstatně lepší. krom několika paní, o které sama tedy příliš nestojím vpravdě, to je ok. ovšem je pravda, že nakonec jsem se dostala do takové fáze, že na zpíváníčku sme po 10 minutách vypadli za dveře, já se klepala z toho davu stejných stejných stejných matek, které stejně stejně a zase stejně mluvily, pohybovaly se.... normálně jak nějaká sociální fobie u někoho, jako já!!! ne že bych tak děsně stála o kafrání o plínách, ale i dkyž už tu žiju nějakou dobu, kamarádek tu moc nemám a pokud, žijou vcelku dál. chlap pořád ať jdu v zimě do mc, že si dítko vyhraje s dětma a já pokecám a já nebla schopná mu vysvětlit aniž bych si připadala trapně, že to tam nedávám. máte někdo podobný problém? chodíváte tam často a jak tam vlastně fungují ty sociální vazby, mě se to prostě nepodařilo rozklíčovat