Re: Oslovování ve zdravotnictví

Po revoluci v r. 1989 se velmi rychle odbouralo oslovování tituly. Myslím tituly pane inženýre, paní doktorko - v jakémkoli oboru. Na pracovištích, v podnicích, se všude lidi oslovovali titulem. Kdo byl "promovaný" tak tomu se ze slušnosti říkalo pane doktore nebo pane inženýre. Protože říkat pane promovaný matematiku jaksi nezní. Přitom třeba z matfyzu je ten promovaný matematik/magistr asi víc než nějaký inženýr z VŠE. Část lidí tituly neoslovovala už tehdy, zvl ti, co titul neměli. Nakonec bylo lepší říkat inženýr ten a ten než soudruh ten a ten.
Rychlé odbourání užívání titulů nepovažuji za takový přínos, neb to bylo zavedeno jaksi uměle. Stejně jako se zcela cíleně zavedlo oslovování Pane NovákU, místo klasického Pane Novák. Jistě, druhá forma není zcela spisovná, nicméně užívala se i ve stylu, kde ti dotyční jinak mluvili téměř spisovnou řečí. Dnes jsou různé patvary, lidi mluví jako hotentoti, ale po vzoru Klause či Špačka se dnes klade velký důraz na to oslovování 5. pádem po oslovení pane. Bývá to i součástí firemní kultury.
Na druhou stranu tady jsou instituce, kde se tituly užívají a docela se to vyžaduje. Je to ve zdravotnictví, pak u právníků, pokud nejsou ve firmách, ale působí u soudu či v advokacii nebo jako notáři, dále v některých firmách a státních institucích. Ti doktoři ovšem na tom titulování bazírují nejvíc. Oslovit lékaře jinak než pane doktore (případně vyšším funkčním oslovením) bych si fakt nedovolil, přece jen chci být ošetřen dobře. U sestry je běžné oslovení sestro (obejdu se bez zdrobněliny), to je praktické, protože nemusím znát jménem. Jako logické mi přijde i jiné oslovení funkcí, např. paní laborantko, paní asistentko (např. radiologická as.). Zkrátka zdravotnictví nás vrací zpět do doby první republiky, kdy se oslovovalo pane účetní, pane revidende, pane rado. Chápu oslovení, kde neznám jméno. Např. pane průvodčí, pane řidiči. Ale kde jméno znám, což by mělo být u ošetřujícícího lékaře, tam bych si uměl představit oslovování jménem. Sousedovi bych taky těžko říkal pane průvodči, když není ve službě a dokonce bych ho tak neoslovil ani ve vlaku, pokud ho teda znám. U sester to koliduje. Sestra se vždy oslovovala funkcí, jenže sestry měly dřív jen zdravotní školu, bez maturity, pak s maturitou, dnes DiS nebo Bc. Pokud má plné vš vzdělání, tj. Mgr., slušelo by se ji oslovovat paní magistro. Třeba na odlišení od těch sester s maturitou či Bc., což není oslovovací titul.