Re: Patnáctiletá se mnou nikam nechce chodit - jak na to reagovat?

Docela tě chápu, srdce ti musí krvácet, když se od tebe dcera trhá. Je to přirozené, z dcery můžeš mít radost a ze sebe taky - jsi výborná máma. Já občas doufám, že to taky moc nekazím. Snažím se nabízet, nic nevnucovat, občas pohladit nebo stisknout rameno (naše šestnáctka to špatně skrývá, ale má z drobných něžných doteků radost, samozřejmě jen v soukromí.) Chodívám si za ní jednou za čas lehnout do postele (vždy se předem zeptám, má-li "místo"), milostivě mi to dovolí a je na ní vidět, jak ji tyto občasné návštěvy těší. Ven se mnou nikam nechodí, ale nedávno mi blahoskonně dovolila, abych ji vzala do divadla na muzikál - až mě to překvapilo. Výjimky zřejmě jsou. Určitě si s dcerou budeš užívat v její dospělosti, a to by zcela jistě nebylo, kdybys jí dnes nepopřála volnost.