Re: Táta není šťastný...

Kamisi, jenže lidi si při odchodu dělají podrazy, je tam nevěra a tak, tam myslím není dodatečný soucit na místě.

Stejně jsem nějak nepochopila, proč by měla vypomáhat a starat se bývalá manželka. Má přece novou? Nebo s tou se rozešel, poté co přestal být vitální a zábavný?


Víš, jestli je sám, zvednout telefon a nabídnout pomoc by nejspíš mohlo začít: víš, nemám teď pračku, nedalo by se u tebe vyprat...a než by se dotyčná vzpamatovala, jezdila by k tomu chudákovi vyhublému s plnými ešusy, protože by se na to nemohla koukat /jak on si nechce sám uklohnit základní jídlo a hubne/ a nakonec by se tak nějak zhodnotilo, že je neekonomické převážet špinavé a čisté prádlo a plné a prázdné ešusy a sestěhovali by se

Tak já tomuhle říkám zoufalé vstoupení znovu do téže vody. Zoufalé, protože by tam neproběhla žádná katarze, obnova vztahu, žádné zadostiučinění pro ní, žádné příjemné zážitky. Jen vědomí, že je "někdo potřebný", tak to prostě zastane ona.

Ono taky ty dětičky /ten vzpomínaný syn/, mají nejen altuistické, ale i zišté důvody, proč chátrajícího rodiče někomu zase udat do péče. Protože ve skutečnosti to není exmanželka, kdo by měl případně pomoct, ale dítě. A syn by se na něj musel buďto vykašlat jako na lenocha, nebo se s ním rozčilovat, ať se táta kouká vzchopit a nežít jako homeless, nebo mu najít ještě jinou paní anebo rezignovat a začít mu už od poměrně mladého věku poskytovat servis. To se synovi nechce, chce aby byl otec zabezpečen, ale on se s tím nemusel jinak obtěžovat ani psychicky se s otcem dohadovat, usměrňovat ho atp.