Re: Táta není šťastný...

Markéto, já jsem se s bývalým v podobné situaci skamarádila, dokonce dvakrát.

Jednou to dospělo k návratu (nevyšlo to, neproběhla ta zde zmíněná katarze).
Podruhé jsme opravdu navázali cosi jako kamarádský vztah (trval několik let), včetně společně strávených víkendů (občas, se společným dítětem věkem cca puberta), který se postupně přirozeně rozplynul v době, kdy jsem oba navázali vážný vztah.

Vůbec to nemusí být o plakání na rameni a o stěžování si na tu novou, případně o vzlykání na téma - jak jsem hrozně sama.
I zakladatelka zde píše, že od rozchodu našla sama sebe; určitě si je více vědoma vlastní hodnoty, má nové přátele .. kamarádský vztah s exmanželem, zvlášť po té, co manželství trvalo hodně let, může být postaven na úplně jiných hodnotách, než je vzájemné vyčítání, kňourání, stěžování..
Základem úspěchu je samozřejmě "zralý" přístup obou stran.
POZOR - píšu o navázání přátelského vztahu, ne o návratu!

K zakladatelce - já vím, že o tom přemýšlíš a budeš přemýšlet a ať se zde dočtěš cokoli, stejně ti to bude vrtat hlavou.
Není možné, aby nenásilně vznikla situace, kdy se exmanželovi někde "mihneš na cestě"? Náhodné setkání na ulici, na rodinné oslavě(vnoučata?) atd?
Z jeho reakce na tvou přítomnost by se dalo usoudit, zda má smysl uvažovat o nějaké formě přátelství nebo kontaktu..