Re: Manžel je v 50 letech nezaměstnaný/nezaměstnatelný

"spočítá, že je třeba, aby pracovali pětašedesátníci, ale už nespočítá, že pro ně ta práce prostě není ;) "


Mám za to, že stárnutí populace se při úvahách o budoucích vynucených nákladech na zdravotnictví velmi přeceňuje. Obvykle se vychází z údajů o nákladech na zdravotní péči v jednotlivých věkových skupinách a soudí se, že při rostoucím počtu (nebo podílu) starších lidí, lze očekávat adekvátní nárůst nákladů na zdravotní péči. Skutečná analýza by však neměla být omezena jen na zmíněný velmi obecný model opírající se o průřezové údaje o nákladech na zdravotní péči podle pohlaví a věku za určitý kalendářní rok.

Je důležité si položit otázku, jaké jsou náklady na zdravotní péči v průběhu života jednotlivých osob. Mnohé studie dokládají, že nejvyšší náklady na zdravotní péči o jedince se týkají několika měsíců před jeho smrtí. Není tedy tak důležité, jak je starý, ale kolik času mu zbývá do smrti. Pravděpodobnost úmrtí se s věkem zvyšuje a vzhledem k většímu počtu úmrtí ve vyšším věku dochází i u starší populace (v průměru) k vyšším nákladům na zdravotní péči.

Rovněž je známo, že pokud umírá relativně mladší člověk (například v důsledku dopravního úrazu), pak náklady, které předcházejí jeho smrti, jsou obvykle větší, než když umírá člověk velmi starý. U velmi starých lidí nebývá na záchranu jejich života vynakládáno tolik úsilí a prostředků. Ne snad z důvodu jejich diskriminace, ale proto, že odpověď velmi starého organizmu na intenzívní a nákladnou léčbu nebývá obvykle tak příznivá jako u mladších lidí. S posunem úmrtí do vyšších věkových kategorií by tedy měly náklady spíše klesat.

A dále, pokud se v určitém časovém období prodlužuje střední délka života, pak se náklady spojené s péčí před smrtí odkládají, a navíc se odkládají do vyšších věkových kategorií, kde péče před smrtí nebývá tak intenzívní. Dále lze soudit, že dožívají-li se lidé podstatně vyššího věku, pak byli zdravější ve středním věku, a tedy i čerpali méně zdravotnických služeb.

Není vůbec pochyb o tom, že průběžně se stárnutím populace ve většině zemí rostou i náklady na zdravotní péči. Jde však zřejmě spíše o souběh než o příčinný vztah. Takový souběh může být sice v určitém relativně stabilním časovém intervalu využit i pro předpovědi, bylo by však nesprávné mluvit o příčině a následku.

Někdy se rovněž argumentuje, že průběžná zdravotnická péče ve vyšším věku něco stojí. To je sice pravda, ale náklady na běžnou ambulantní péči jsou relativně nízké ve srovnání s intenzívní nemocniční léčbou před úmrtím.

Dá se očekávat, že se stárnutím populace porostou náklady na sociální péči a při nedořešení vztahu mezi zdravotnickou a sociální péčí se některé náklady mohou přesunout do zdravotnické péče. V takovém případě se však jedná spíše o nedokonalá opatření, než o vynucené náklady na zdravotní péči.

Lze rovněž očekávat, že náklady na veřejné rozpočty porostou v důsledku vyššího počtu důchodců. Řešení nevidím ve zvýšení spoluúčasti na financování zdravotnických služeb, ale ve zvýhodnění pracovníků, kteří pracují i po dosažení důchodového věku, a tím přispívají na zdravotní a sociální pojištění, a tedy i k posílení finančních prostředků na veřejné rozpočty.

Růst nákladů na zdravotní péči je podle mého soudu způsobován zejména nabízením dražších metod a prostředků, důslednějším uplatněním marketingových strategií při nabídce léků a přístrojů a v neposlední řadě v důsledku rostoucích prostředků vynakládaných na odbornou přípravu a výzkum. Růst nákladů na zdravotní péči může být vyvolán i problematickým politickým rozhodováním, např., pokud taková rozhodnutí nejsou cílově a hodnotově ujasněna, nevycházejí z adekvátních analýz věrohodných dat a jsou motivována převážně dílčími skupinovými komerčními zájmy nebo osobními dojmy.

Starší lidé jsou pravděpodobně citlivější na indukovanou poptávku. Pokud jim lékař doporučí nějaký lék nebo doplněk stravy, přijmou radu vnímavěji než mladší lidé. Je-li tedy lékař motivován k vyvolání poptávky, pak se mu to u starší klientely může podařit. Celkové stárnutí populace a dílčí komerční zájmy mohou přispívat k rozšíření tohoto jevu (obvykle se nazývá morální hazard).

Obávám se, že poukazování na stárnutí populace má ponejvíce politický a sociálně psychologický význam a může být i zneužito pro povrchní zdůvodňování vyšší spoluúčasti nebo vyšších plateb na zdravotní pojištění. Hospodárný zdravotnický systém spočívající na individuálních i sociálních humánních hodnotách by měl stárnutí populace pokládat za vítaný výsledek kvalitní zdravotnické i sociální péče.

K danému tématu existuje řada literárních dokladů, dále viz např. Jan Holčík: Komentář k tématu: Stárnutí populace - hrozba pro veřejné zdravotnictví. Demografie : Revue pro výzkum populačního vývoje, Praha, ISSN 0011-8265, 2007, vol. 49, no. 1, s. 22-23.

Další výzkum této problematiky v konkrétních podmínkách České republiky by byl jistě žádoucí.

prof.MUDr.Jan Holčík, DrSc., 2007, Kulatý stůl