Re: Manžel je v 50 letech nezaměstnaný/nezaměstnatelný

Olioli, ale však já s Tebou souhlasím. Jenže lidi už jsou tu tak pesimističtí, že si roky vůbec neuvědomují, že když už dopředu jsou přesvědčeni, že práci nenajdou, tak podle mě ji fakt najít nemusí. Já třeba vím, že mám výhodu ve svém muži, protože má obrovský přehled o veškerém dění ve světě... a vždycky mě pozvedával na duchu. Faktem je, že když jsem přišla na pracák po mateřské, tak mi paní řekla, že se vůbec nebojí, že bych práci nenašla - dost mě to překvapilo ale potěšilo.
Na místo, kde jsem teď zaměstnaná přišlo v našem městě skoro 1.000 žádostí o místo. Když jsem se ptala personalisty ve firmě, tak mi řekla, že za to můžu poděkovat své upřímnosti v CV, která zaujala. Takže už jsem to tu psala x-krát, že mně se vyplácí upravovat CV dle konkrétních nabídek. Hledala jsem práci ve více oblastech - cestovní ruch byl priorita, a pak jakoukoliv administrativu - ideálně práci s lidmi a zároveň s papíry, protože takovou práci miluju. Ale prostě tam či tam je potřeba ten CV upravit, stejně tak motivační dopis... A jak jsme psala, je potřeba fakt ta shoda náhod jako je štěstí... ale i když řeknu ano, měla jsem štěstí, byla to náhoda, tak přece jsem o to mohla přijít když bych se neosvědčila. Dnešní doba je hrozně těžká, hlavně proto, že se od člověka očekává, že ve všem bude minimálně devadesátiprocentní.
Nikde jsem nepsala a ani si to nemyslím, že člověk, který nemůže najít práci musí být neschopný! Taky vím, že jsou věci, které se člověk nenaučí i kdyby se na uši stavěl... prostě není každá práce pro každého a je těžké najít to v čem jsem dobrý a s tím "obchodovat". Já třeba vím, že oproti jiným jsem díky předchozí praxi už věděla, kde je moje opravdu silná stránka... ale taky nemám ani v nejmenším jistotu, že budu vždycky zaměstnaná - naopak dost se bojím a doufám, že mě kdyžtak uživí manžel