Re: Na Rudém náměstí zatkli ty, co připomněli rok 1968.

Jistý si nejsem, ale o Polsko (a o Německo, přinejmenším o část, anebo o to, aby Německo bylo mezi bloky, hlavně ne ale v západním) Stalin stál, byl to jeden z válečných cílů. U Československa, Rakouska a Finska si jistý nebyl, čekal, jak se to tam samo vyvine uvnitř.

Dokonce i u Jugoslávie, kde si zrovna nesedli s Titem, si nebyl tak jistý, zda má být Jugoslávie raději komunistickým disidentem než otevřeně západním státem. A Albánie, nejstalinštější země východní Evropy, ho v podstatě zajímala jen hodně málo, sice měla význam strategické námořní základny ("nepotopitelné letadlové lodě", jak říkali Britové za války Maltě), ale ten strategický význam byl omezený. V Řecku nechal komunisty v občanské válce prohrát, a to tak, že jejich protivníci měli přímou a otevřenou podporu Británie a USA.

Návrat Pobaltí plus Polsko, aspoň kus Německa (to bylo možná to hlavní, odtud i ta nutnost ovládat Polsko), Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko jako předsunutý pás byly pro něj nezpochybnitelné. Neutrální Československo by zřejmě snesl, pokud by usoudil, že vnitřní poměry neumožňují bezpečné, nekrvavé uchopení moci. Pro takové uchopení moci se vytvořili podmínky zevnitř.

Hlavní trojský kůň byl bohužel Beneš, na kterého naprosto marně spoléhali zastánci (okleštěné) demokracie, a Západ nebyl ochoten podat pomocnou ruku, když jsme se sami nesnažili (aneb "pomoz si sám a Západ ti pomůže") - jak kvůli chatrnému zdraví, nerozhodnosti zdravotním stavem podložené, ke konci možná i senilitě, tak kvůli tomu, že Beneš nehodlal bojovat za demokratický systém proti nedemokratickému, vyhovoval by mu korporativní národní stát - no, svým způsobem se mohl učit i u těch nacistů: nebýt nacisté protičeští a nedělat zločiny typu holocaustu atd., byl pro spoustu jejich politických principů, řízené hospodářství, národní (nacionální) stát, zrušení soutěže politických stran, společenský korporativismus (jednotné masové společenské organizace)...

Holt bylo to i výsledkem doby, kdy se mnohde, leckde i na Západě považoval kapitalismus a politická soutěž za překonané, ale zatímco západní Evropa se vydala cestou postupných korekcí, u nás se vsadilo na nový, zázračný pořádek. Jenže zatímco na Západě (nemyslím Portugalsko, Španělsko, Řecko, pochopitelně) to s sebou neslo postupné posilování právního státu (i v silně korporativistickém Itálii nebo Rakousku), u nás to přineslo pád do bezpráví.