Re: Re:rok 1968.

Jenom pro pořádek k té germanizaci.

Každý, kdo zažil komunistické školství, slyšel asi o "Drang nach Osten".

Středověké německé stěhování na východ v dějinách probíhalo, ale jeho primárním cílem nebyla germanizace. Germanizace v souvislosti s ním probíhala pouze místy, například místy ve správně roztříštěném Slezsku, kde někteří místní feudálové dokonce neváhali vyhánět místní rolníky a na uprázdněné pozemky lákat Němce: cynicky řečeno, zavádět nové zemědělské kultury a techniky i s pěstiteli.

"Drang nach Osten" ožil v 19. století jako romantická nacionalistická představa, s tím, že její brutální finální realizace se chopil Hitler: ale v jeho případě šlo víc o celkový charakter politického systému než o to vlastní němectví.

V rámci habsburské monarchie došlo ke germanizaci (později germanizaci a maďarizaci) státní správy za vlády Marie Terezie a Josefa II., pro které šlo zase víc o technický krok, umožňující centralizaci státní správy, nešlo jim primárně o to, že musí být z principu německá (ale že nemá být všude jiná a k tomu v Uhrách latinská).

Koncem 18. století dochází, pod vlivem různých společenských podnětů, k probouzení a upevňování německého národního a jazykového cítění, vzorem je hlavně Francie a francouzština. V českém prostředí dochází k obdobným pohybům, ale cca o 30 let později, zpoždění bylo do značné míry dáno i zrušením jezuitského řádu Josefem II. právě na počátku těchto společenských trendů (jezuité udržovali vcelu solidní české střední školství, školy po nich převzali hlavně piaristé, kteří byli převážně němečtí - šlo víceméně o souhru náhod, piaristé školy převzali, protože se jim sami taky věnovali). Ale mezitím národnostně probuzení Němci koukali už pak na Čechy, jen zvolna stahující náskok, spatra.

Celé 19. století u nás bylo ve znamení německé snahy udržet státní správu převážně německou, což Němcům společensky vyhovovalo (snazší vyhlídky na uplatnění) a stát měl pořád zájem i na jednotné státní správě, neřkuli armádě. Nikomu nešlo o to, že by se Češi jako takoví měli germanizovat a zmizet z mapy. Takováto systematická germanizace nikdy neprobíhala a je jen romantickou ideou, jež má (spíš měla) za úkol politicky burcovat, že českému národu hrozil počátkem 19. století zánik (co by měli říkat Slovinci, kteří měli ve Slovinsku společenskou elitu z největší části německou: šlechtu, namnoze i duchovenstvo, neměli žádnou samosprávu a pod Vídní žili bez té samosprávy nesrovnatelně déle).

S myšlenkou systematické germanizace přišel až Hitler, ale ani ten ji systematicky nerozvinul v praxi, přistoupil jen k ad hoc krokům, likvidaci (části) inteligence, což bylo ale dáno jak budoucím germanizačním záměrem, tak snahou omezit politický odpor.

Germanizace je takový tradiční strašák, ale opravdu spíš strašák, ve spojení s Rakouskem (nota bene dnešním) rozhodně.