Re: Dobrovolná izolace v důchodu

Kdyby byla maminka šťastná, tak jsem naprosto nejšťastnější a vůbec nic neřeším. Pořád sice opakuje, že je takto spokojená, ale je to umělá věta, kterou klidně řekne automaticky 5x za sebou aniž by o ní vůbec přemýšlela. Zní to jako zaříkadlo, ne jako upřímné vyjádření pocitů. Neříkám, že je nezbytně nutné, aby někam chodila a něco dělala mimo domov, ale nenapadá mě lepší způsob jak zabránit tomu, aby se z té dobrovolné samotky definitivně nezbláznila. Samozřejmě jsem se snažila vymyslet aktivity i na doma, jako např. internet, předplatné různých časopisů apod., ale takové podněty zdá se nestačí.
A k finanční stránce, kterou někdo zmiňoval. To je další problém. Samozřejmě, že nemá kdoví jak závratný důchod (kdo má?), ale myslím, že se z toho žít dá (byt má tak akorát velký a vybavený, žádné půjčky nesplácí). Na druhou stranu do práce nechce a když ji nabídnu jakoukoli finanční pomoc nebo třeba dárek typu dovolená, tak je to něco jako červený hadr. To je další věc, kterou naprosto nechápu – X let živila ona mě, ale já jí to teď vrátit prostě nesmím.