Re: Jak se vám žije jinde, než jste vyrostli?

Oslovil mě příspěvek Přezdívky a Lassie - velmi podobně jako u mě.Taky pocházím z velkoměsta,odkud jsme se kvůli bydlení museli v r.88 odstěhovat,páč jsme neměli kde bydlet a čekali jsme mimčo,museli jsme odejít na maloměsto;z paneláku,kde vana plná teplé vody každý den bylo něco samozřejmého, do starého rd bez vl.studny,o vodovodu nemluvě,ten jsme si vybojovali až o pár let později,polosamota,nutno chodit od zastávky busu po velmi frekventované silnici cca 10 min pouze po krajnici.Telefon byl scifi,občas jsem chodila telefonovat od vzdálenějších "sousedů" z jejich pevné linky,když jsem potřebovala vědět,jak něco zavařit,musela jsem rozumy tahat z jediné sousedky,protože než bych si s mamkou vyměnil dopis...Stěhovali jsme se tenkrát cca 100 km daleko.
Nyní jsme v tomtéž maloměstě stále,už 25.rokem,ale nechali jsme si postavit nový rd blízko centra a konečně můžem žít jako lidi,bez hnusného špinavého topení uhlím ve sklepě a v tak šílené vzdálenosti od centra.Konečně stačí otočit jen knoflíkem a je teplo,pár kroků a jsme ve "městě".Nemusíme všude dojíždět,což jsme nenáviděli,děti museli chodit denodenně po té hnusné silnici nebo jsem je vozila a dělala tak neustále taxikáře.
Přešlo pár let,a jak jste tu některé psaly,i naši kluci odešli na vš do brna,kde se jim hodně líbí a taktéž se nechali slyšet,že se asi nevrátí.Tak tu zase s manželem trčíme zcela sami,moje mamka bydlí cca 100 km od nás,manželova rodina cca 70-80 km.Tak se nám zase naskýtá otázka,protože máme rd splacený,jestli se neodstěhovat zpět do mého rodného velkoměsta,cca 80 km od brna,ted jsme od brna cca 200 km,abychom byli ke klukům blíže.Máme k mému městu oba jakési citové vazby,manžel je tu od svých 15 a taky jsme se tu seznámili i randili.

Jenže - už si nedovedu představit znovu podstupovat anabázi s tím něco znovu zařizovat a stavět,ted máme pohodlné luxusní bydlení přesně tak,jak jsme to chtěli,bez kompromisů.Říkali jsme si,že bychom brali i nějaký byt v novostavbě s velkou terasou blízko centra města,ale když vidím,jak jsou tybyty "sprasené",ty hnusné obkladačky,blbá vana,jen jedno umývadlo,absence sprcháče,tak holky prostě nevím.Máte některá taky takové dilema,jestli zůstat někde takhle sami nebo se přistěhovat blíže za dětmi?
je mi jasné,že se s klukama a jejich pozdějšími rodinami nebudeme vídat každý den ani týden,ale přeci jen jsme s nimi občas velmi rádi,i oni s námi a poloviční vzdálenost k nim je přeci jen lepší než 200 km.A možná i v budoucnu ocení hlídací babičku.Ale vyměnit to současné pohodlné a konečně zařízené bydlení s neproblémovýmisousedy,i když se s nimi jen pozdravíme,jsou takooví úplně jiní než my,proto jsem psala,že jsme tu jinak takoví sami.