Re: Nevím, jestli jsem mateřský typ

Když píšeš, že jsi deset let dítě zvažovala - no tak to říkám na rovinu, mít mateřské pudy, tak bys deset let nezvažovala, ale už dávno konala.
Kdepak, tobě jedno dítě zamlada, teď odrostlé vcelku vyhovovalo, necítila jsi potřebu znova přebalovat, teď tě ale vyděsilo, že jsi dvacet let jela v módu matka, asi žádné velké koníčky, vlastní aktivity /manžel asi aktivity měl/ a teď koukáš do prázdné dni se psem, protože manžel taky někde cárá a dcera je skoro už pryč.
Tomuhle období se říká začít hledat sama sebe a taky znovu stmelovat manželství, aby ti muž nezahnul kramle a při prázdném hnízdě jste se neodcizili.
Ono to není jen tak, známá si třeba takhle chtěla pořídit po takové době po velkém klukovi na čtyřicítku malou sladkou holčičku, kterou by si činčala. Za každou cenu. Má dvojčata-kluky z umělka a padá z toho na pusu. Už si asi ani neumíš uvědomit, tak těžký byla i jedna standartní dcera v plném rozpuku sil, teď o dvacet let, je sil méně a co kdyby se něco zvrtlo ne podle plánu.
Nehledě na to, že podle mě se bojíš druhé věci - že plodnost půjde za chvíli do kopru a že už to definitivně nepůjde. Ale tohle řešíme dřív nebo později každá a málokdo jede jen kvůli tomu další kolo - to o to musí zvlášť stát.
Ve vašem případě dvacet let "řešit" druhé dítě, tak řeknu na rovinu, že u vás nejsou rodičovské pudy jo silné a že mít víc zájmů, na dítě by sis moc nevzpomněla.