Diskuze : Hlavní : Kdy mít děti

Asi ve 44 jsem si je zakázala... Ale spíš kvůli špatnému zdravotnímu stavu, než kvůli věku.

Tak koukam, ze ne manžel, ale tlak rodiny. Muj soukromý odhad je, že kdyz nad tím tak přemýšlíš, tak to možná pro tebe úplně uzavřená kapitola neni :) Ano, být samostatná bez kojence na krku je fajn, ale ta doba, kdy nejde dělat nic, je relativně krátká. A tahy asi není něco, co by člověk nedokázal oželet. Spíš finance můžou být překážkou.

Jiřko, neodvažovala bych se někomu radit, co má dělat, nějak už jsem tyhle vody opustila....můžu jen napsat, jak to vnímám...ale důležité je, jak to máš ty sama. A teď to máš třeba tak, za rok to budeš vnímat ještě jinak...ale prostě bych řekla - dělej ty věci tak, bys i ty byla spokojená a "nasycená"...

Včera jsem vyplodila ještě kus příspěvku, když server "spadnul" - znám ženy, které nejvíc ničilo to OČEKÁVÁNÍ, že by snad při nějaké vhodné příležitosti mohlo něco být - myslím tedy domácí milování s milovaným mužem...jeli třeba na wellness nebo udělali pěknou domácí chvilku...a muž se sice jakoby pasivně zúčastnil, ale při první příležitosti "zdrhnul" - myslím obrazně. A zas to zklamané očekávání...a do toho se občas mísí i to, zda je žena dobrá a atraktivní vůbec jako žena...atd.atd...
Ale prostě ta zklamaná očekávání...to zklamání, že opět...nic...a "útěk" - psychický, někdy i fyzický...
Pokud to ale člověk bere bez toho očekávání jako fakt a je schopen žít s tím druhým, jako kamarád, proč ne...zvlášť pokud jsou tam malé děti.

Já jsem poměrně zodpovědná ke všem lidem (snažím se tak nějak přirozeně), zvlášť teda k těm, co mám ráda, ale teď už jsem ve věku, kdy si říkám, že - vlastně nevím, co bych dělala, kdyby...dřív bych měla jasnou představu, dnes ji nemá...ale nemá cenu dělat nic násilím, každý jsme jiný.
Přeju hodně štěstí, není to někdy jednoduché .
někdo bez milování vydrží desítky let, některým ženám to nic "leze na mozek" - prostě i podle některých psychologů má absence milování na ženy mnohem horší vliv z hlediska psychiky, než na muže...
Možná stačí jen připustit, že člověk není ve vězení, že by kdykoliv mohl ven, kdyby chtěl...a dovolil si to (a myslím, že i tohle uvědomění do jisté míry znejistí lhostejného partnera, protože to v zřejmě z partnerky sejme a zachytí).

Jirko, napis za cas, jak to s tebou vypad. Rada bych to vedela.

Tak já zase až takovou velkou touhu po dítěti tehdy neměla, jen mě občas napadlo, jestli to třetí jo nebo ne. Štěně jsem chtěla, protože starší fena už byla seniorka (bylo jí devět), tak jsem tak nějak plánovala, že by to mladší za ní jednou převzala. Mít ty kolie dvě, to je pro mě radost. Jenže nakonec umřela ta mladší a ta starší tu s námi pořád je, je jí už skoro 16. Tak k ní máme teď tu sedmiměsíční. Závazek to je, ale 3x denně ven nemusím, máme zahradu a ven chodíme jednou denně - případně tchyně s tchánem je rádi vezmou. Děti a psi, to je pro mě kombinace ideál. Zvlášť, pokud mají děti to štěně. I když naše štěně už má 19 kilo a když běží, je to dupot jak stádo koní.