Re: Ruský medvěd

Masovost na ruské straně za druhé světové války vyvolává trochu klamný dojem kvůli ztrátám. Ale vojenské ztráty byly do značné míry způsobeny centralizací vrchního velení v jedněch - Stalinových - velmi amatérských rukou. I Hitler byl amatér, ale měl větší zřejmě intuici, a i když jako vrchní velitel osudově ovlivnil německé operace zejména v letech 1942 a 1943, na německých ztrátách měl menší podíl než Stalin na ruských, a to navzdory tomu, že byl magor. To, že věřil například v dutozem a mýtickou Šambalu, kterou měl wehrmacht najít a dobýt, je ještě z vojenského hlediska snesitelné, horší bylo, že věřil například ve vnitřní oheň, hřející árijské/nordické vojáky ve chvíli, kdy jít v noci na velkou mimo vyhřívané latríny znamenalo do rána rozloučit se s funkčními ledvinami, v lepším případě v kombinaci se zápalem plic. Nicméně obrovské sovětské ztráty jsou dány za a) obrovskými ztrátami v prvních týdnech války, kdy spousta vojáků zůstalo obklíčeno v kotlích v Polsku, na Ukrajině a v Bělorusku, vzdali se a skončili v mašinérii jedné z dodnes přehlížených nacistických genocid. Za b) obrovskými ztrátami v operacích, které nařizoval osobně Stalin navzdory mínění generálního štábu, jimiž chtěl zvrátit nepříznivý vývoj na frontách, a které pravidelně končily odříznutím; mnozí sovětští generálové, vytrénovaní čistkami ze 30. let, poslouchali fanaticky a sovětská armáda prodělala několik případu a la von Paulus u Stalingradu - jeden z nich byl případ generála Vlasova. Pokud se vojáci zajatí v těchto operacích nedali do služeb "Ruské osvobozenecké armády" pod Vlasovovým velením, skončily opět v mašinérii genocidy (nepočítám, pokud se jim náhodou povedlo dostat se zpět ke svým a byli odesláni do sovětských lágrů a pochcípali tam, protože to se oficiálně do sovětských válečných ztrát nezapočítává).

Teprve za c) byly ztráty způsobeny v operacích, které plánoval generální štáb, který se rovněž z politických důvodů řídil doktrínou, že se nesmí ustupovat ani padnout do zajetí (i když ne důsledně), plánoval ovšem operace profesionálně. Nesmíme si myslet, že to byl útoky ve smyslu "nas mnogo" - ano, Stalin to takto bral, Stalin to navíc vnímal svým způsobem jako pokračování předválečného teroru, jako prostředek k vytvoření "nového" člověka v jeho pojetí, tj. absolutně poslušného obyvatelstva. Ovšem masové nasazení v pojetí sovětské generality nebylo nijak statické, těžilo z předválečné školy garnitury Tuchačevského a spol., které bylo velmi dynamické a blízké německému (obojí se ostatně během rozvinulo během vzájemné vojenské spolupráce ve 20. letech). Spočívalo v lokálním nasazení takových sil, které zajišťovaly rozhodující převahu - o totéž se snažil i wehrmacht a západní spojenci, ať to bylo v Africe, v Itálii nebo ve Francii. Rudá armáda přitom nasazovala víc techniky, většinou technologicky méně náročné (samozřejmě s dobrými vlastnostmi, ale méně finančně i časově nákladné na výrobu), a víc živé síly, přičemž to druhé do značné míry vyplývalo z prvního.

Ale princip byl podobný na všech stranách a frontách. Problémem bylo, že se Rudá armáda téhle doktríny, osvědčené za druhé světové války, držela i po pádu komunismu (v Čečensku). Během poválečné doby ale došlo k podobnému technologickému skoku, jakou po první světové válce přinesly tanky a letadla. Novou dynamiku přinesl jednak zdokonalení výcviku vojáků vybavených kvalitnějšími zbraněmi (hovořím o klasickém, symetrickém konfliktu, ne asymetrickém, kde může stejně dobře selhat jak technologicky pokročilá západní, tak zastaralá sovětská doktrína), jednak rozvoj elektroniky (naváděné munice a elektronické obrany). To je mj. také důvodem, proč se Rusům přiliš nedařilo prodávat MiG-29, který měl být esem sovětské techniky, do jehož vývoje které vložili nemalé prostředky: postrádal elektroniku srovnatelnou se západní.