Nevím si rady se svým 17letým synem

Zdravím, mé problémy se synem se stupňují a tak nějak už nevím co mám dělat ... proto budu ráda za vaše názory nebo rady.
Mému synovi bude na podzim 18 let. Už dřív s ním byli problémy, ale vždy se to dalo nějak zvládnout, bohužel za poslední 2 roky prošel takovou změnou, že ho vůbec nepoznávám. Cítím, že jsem jako matka selhala. Předloni se dostal na střední školu na autotronika, sám si to vybral a já jsem si říkala, že by ho to mohlo bavit. V průběhu školního roku začal mít problémy se spolužáky a poté i s učiteli. Absolutně neuznává autoritu a je přesvědčen, že on má prostě pravdu a všichni okolo lžou. To že sám lže si přizná pouze, když na něj něco vyleze. Nemá žádné záliby, jediné co ho baví je ležet u počítače a her. Prospěch šel dost dolů a vůbec se nesnažil to nějakým způsobem trochu zachránit. Nakonec jsme se domluvili, že další školní rok přestoupí na učební obor, který si sám také vybral. Tam už ty problémy nastaly hned na začátku roku. Do školy spíš nechodil než chodil, opět nebyl schopný vycházet se spolužáky a tak nakonec došlo na přerušení studia. Navíc jsem zjistila, že má zkušenosti s trávou a před pár dny jsem byla šokovaná, že zkoušel i pervitin. Jak na tom co se drog týká momentálně je, vůbec netuším. Že kouří trávu, tím jsem si jistá, ale jestli jsou v tom ještě jiné drogy nevím. Hodně mě štve, že své přerušení školy omlouval tím, že mi chce finančně pomoct, jelikož na tom jsme opravdu finančně bídně. Jenže jediné co dělá je, že nepravidelně dochází na pár dní na brigádu, navíc začal až v prosinci, jeho výplata, kterou by měl dostat činí nějakých 2 300,- a jinak se válí nebo leze někde se svýma kamarádama. Co jsme se přestěhovali, chytil se nějaké party a vůbec z nich nejsem nadšená. Ty ho podle mě k těm drogám dostali.
On sám je rozhodnutý, že až mu bude 18, odstěhuje se od nás. Vůbec nemá ponětí, co to je pořádně makat (je línej jak veš), aby si vydělal na bydlení a jídlo + cigára. A do toho stále hlásá, jak se vrátí do školy. Vyčítá mi, že z něho dělám malé dítě, protože on se samozřejmě považuje za téměř dospělého. Jenže k dospělosti má ještě daleko, je strašně nezodpovědný. Poslední dobou je na mě čím dál tím sprostší, někdy bývá dost podrážděný. Co mi dost vadí, jsou jeho hovory přes skype, kdy si s nima volá i večer a nechápe, že se rozčiluji nad tím, že je slyšet po celém bytě, protože má sluchátka, neslyší se a je dost hlasitý. Když mu řeknu, aby to vypnul nebo aby tedy šeptal, že ho nehodlám poslouchat a navíc nechci, aby vzbudil jeho roční sestru, je mu to jedno a staví se na odpor. Nepamatuji se, že by byl ke mě někdy tolik sprostý a ubíjí mě to.
Nevím co bych měla udělat, aby se situace zklidnila, ale především by si měl uvědomit, jak zle se chová, že takhle v životě nemůže fungovat a každopádně by se měl vykašlat na drogy. Myslím, že jeho osobnost mění právě ty drogy, i kdyby to byla jen ta tráva. Ať mu říkám cokoliv, akorát na mě startuje s tím, že z něj dělám feťáka a hajzla, takže já jsem nakonec ta špatná a on je asi chudák. Nevím jak z toho ven a aby se mu rozsvítilo konečně v hlavě, že to s ním myslím dobře, ale on dělá jednu blbost za druhou. A je také fakt, že jsem už odmala na něj měkká. Je to u nás prostě jako na houpačce, některé dny je v pohodě a pak přijdou ty zlé dny, které začínají bohužel převažovat.
Omlouvám se za ten sloh, ale nevím jak jednodušeji popsat situaci.