MOIMA, BLKA, MARKA - to jste mě všechny tři asi špatně pochopily. Já nemám potřebu nikomu sdělovat nic o sobě, o rodině, o tamtom a onom.. Takovou povahu nemám, nejsem slepice. Nevykecávám se na potkání. To, že jsem více komunikativní, než se žádá, spočívá u mě v tom, že když mi šéfka řekne, ostříhejte toto a tamto, tak se jen chci optat "kde přesně si to přeje" a ona mi na to neodpoví, hodí xicht a jde dál.... Nebo na mě huláká, že jsem toto udělala špatně a já jí jen chci vysvětlit, proč to nešlo udělat jinak - ale ne, ona mě nepustí ke slovu a zarazí mě hned zkraje s tím, že mám mlčet a makat! Když se ani nemůžu hájit, tak je to naprd. Nevysvětlí mi, jak to chce, aby mě pak měla důvod zdrbat. Řekne: tady máte jahody, zasaďte je.. ale neřekne kam! Dám to na (dle mého) vhodný záhon a pak dostanu zdrba, že tam ne, že to chtěla do truhlíků na balkon..
PRUHOVANÁ - ano, je to pro nás těžké období, žiji v lokalitě, kde vůbec není práce.. Navíc určité životní situace (vážná nemoc, smrt v rodině) člověka změní a totálně mu přerovná hodnoty. Nemůžu si dovolit o tuto práci přijít, ale nechci na sebe nechat řvát... chtěla jsem jen radu..
WINKY - pracuji tam 2,5 měsíce. Někdy 2x týdně, někdy 6x týdně. Dle potřeby, počasí. Každopádně já nechci, aby se se mnou jednalo v rukavičkách, to ne, nejsem z cukru. Ale dle mého, když chci člověku vynadat, lze i toto udělat slušně.
----------------------
Dneska to každopádně opět bylo peklo. A to jsem mlčela, jen odkývala to, co se odkývat žádalo, zbytečně jsem nemluvila, na nic se raději neptala. Bohužel jsem ale strom ostříhala o 15cm více než se žádalo a prý jsem způsobila nenapravitelnou škodu :-( Nevím, všechno dělám špatně.
Každopádně díky moc všem za rady...
uvidím, co mě zase potká zítra, každopádně už teď mám strach.. snad se to časem zlomí.
STEPULLE - ozvu se na ti mail, díky.