Re: Puberta před 100 lety

Jo - jenže u nás to bylo tak, že i když jsem si svoje udělala, tak mí sourozenci ne, protože večer to bylo - a když jsi měla svoje hotový, tak proč jsi neudělala to jejich a nechala jsi to na mámu. Argumenty se nepřipouštěly.
Ale je pravda, že já to dělám taky podobně jako Ty - do té a té doby musí být hotovo to a to a víc se o tom nebavím. Pokud to pak není, nerozčiluju se, dítě to musí jít ovšem udělat hned a navíc dostane nějakou práci mimo plán - to aby příště nezapomínaly. To funguje.
U nás doma to bylo tak, že kdo co neudělal, to udělala mamka bez řečí sama a když byla frustrovaná, tak to na všechny vykřičela. A když jsem se ptala, proč neřekne, když chce něco udělat, tak na to odpovídala, že nebude nikoho prosit, že každý má vědět, co má dělat /no pardon, já to sama od sebe nezpoznala ani jako holka, ani teď - pokud to není moje práce a taktéž nepočítám, že v mém okolí sami ostatní poznají, co bych asi tak ráda/. Ale u naší mamky to je marný - ona se tak chová doteď, tchýně taktéž - to je asi nějaký generační stereotyp.