Existují děti, které samy od sebe uklízejí?

Jak k tomu došlo? Protože se jim v pořádku lépe žije, nešlapou po vlastních hračkách, ví, kde co mají, nemají to zhuhlané, a jiné výhody? Ze svých dětí (9 a 6) jsem úplně zoufalá, protože uklízejí jen pod přímým dozorem a nepořádek nevidí. U starší dcery je k tomu ještě bonus, že je jí úplně jedno nejen jak to vypadá u nich v pokojíčku, ale jak vypadá ona. Klidně si nebude mýt vlasy (i když už se jí mastí), půjde v tričku pokecaném od jídla nebo v tričku, co leželo zmačkané někde kdesi kam ho ona zchuchlala. Nejsem nijak náročná, ale dnes ráno jsem vybuchla a křičela na ni. Ona s radostí přijala manželův názor, že je škodlivé vlasům mýt je častěji než jednou za týden. Já vím, že přijde věk, kdy dcera snad změní názor a své mastné vlasy bude vidět, ale co do té doby? Má je dlouhé, dělají se jí vyloženě provázky a vlasy zavání. Tak jsem jí to dnes ve vzteku velmi nevybíravě vpálila do očí, až šla do školy s brekem. Dřív jsem jí to jen vysvětlovala, ale prostě jí to takto nevadí, a mě dneska přišla jak bezdomovec, co ho hezky oblékli a zapomněli umýt. Pro rýpaly zdůrazňuju, že nechci mít doma žádnou nažehlenou bárbínku, sama se nemaluju, nevoním, nestrojím, ale jsem upravená a umytá. Dítě vstane a nevadí mu neumýt si ani obličej, vyrazí ven neučesaná a v tričku naruby. Jak to dítě motivovat k sebepéči?